Jedná se o tzv. geocaching, který je oblíben především mezi majiteli GPS. Podle souřadnic udaných na serveru Geocaching.com se snaží nalézt tzv. cache [keš], což je schránka (většinou plastová krabička), v níž jsou umístěné různé malé předměty (mající pro mnohé sběratelskou hodnotu). Kromě samotného hledání samozřejmě také vytvářejí nové cache a rozmísťují je po celém světě, včetně České republiky. Více viz např. Wikipedie.
Jako hlavní cíl jsem si dal nalezení cache Barad Dur, kterou založil můj kamarád Irigi. Po cestě jsem chtěl zkontrolovat cache Hrochovo hnízdo, kterou jsme založili spolu jako naši první cache.
Vydal jsem se tedy na mém úžasném kole jménem Alois (pojmenování vzniklo jako eufemismus pro osobu/věc s nízkou inteligencí, protože jsem si byl nucen pořídit "nové" kolo, když mi byla ukradena moje milovaná Božka, a kvůli nedostatku financí tedy neoplývá vysokou kvalitou a občas mne přivádí téměř k nepříčetnosti) směrem k nedalekému kopci Hvězda. Hrochovo hnízdo jsem našel bez problémů (sám jsem při zakládání pomáhal místo najít) a zjistil, že cache je v pořádku. Poté jsem však učinil osudné rozhodnutí vypravit se na vrchol kopce (kde se střetává několik cest od úpatí, což dalo celé oblasti její jméno).
Celá Hvězda je zalesněná (listnaté stromy) a pohybovat se mimo cesty (kterých je tu však nespočet) je kvůli bohaté flóře poměrně náročné (obzvlášť s kolem). Nicméně když jsem zjistil, že cesta od Hrochova hnízda nevede na vrchol, nýbrž končí o půl kilometru dál u lesní školky, začal jsem si razit cestu nejnižším patrem vegetace (které však nebylo až tak nízké...). Pochopitelně jsem s mým "orientačním smyslem pro humor" nejen nedokázal správně určit směr, kde se nachází vrchol, ale dokonce jsem dlouhou dobu nenašel ani žžádnou z mnoha cest. A když se mi to konečně podařilo a poté jsem byl nucen si několikrát vybrat, když se cesta rozvětvila, pochopitelně jsem prošel na druhou stranu lesa, aniž bych se dostal k vrcholu.
Inu, vzdal jsem se tedy svého "mezicíle" a jal jsem se najít cestu k Barad Dur. Hlavním problémem se však opět ukázala být má orientace. Ačkoliv jsem byl na jednom z nejvyšších míst v okolní krajině a věž se měla nacházet v podobné nadmořské výšce, kolem jsem neviděl nic než pole... a jedinou pěšinu. Vydal jsem se tedy po ní, ale když začala příliš klesat a já jsem se začal přibližovat k jistému vysílači či zesilovači (jenž jsem si pamatoval z jedné ze svých předchozích výprav do neznáma, ale tentokrát jsem špatně odhadl, kde se nacházel), usoudil jsem, že jdu špatným směrem. Později jsem zjistil, že to sice byla pravda, nicméně směr, který jsem zvolil jako nový, byl téměř opačný k tomu správnému.
Vzhledem k tomu, že Alois je horské kolo, rozhodl jsem se následovat zvolený směr co nejkratší cestou, tj. napříč nedávno zasetým polem. Brzy mi cestu zkřížil neprostupně se tvářící lesík - objel jsem ho tedy a přede mnou se objevilo... další pole. Jelikož jsem se dostal na nejvyšší bod v okolí (mám zřejmě nějakou masochistickou úchylku snažit se vždy dostat na místa s nejlepším rozhledem, ačkoliv mám strach z výšek) a široko daleko se rozkládala jen zemědělská půda, neměl jsem se podle čeho orientovat. Rozhodl jsem se zavolat kamarádům matfyzákům, kteří by jistě měli blízko k nějaké online mapě, ale ani jeden neodpovídal (později jsem zjistil, že se účastní tzv. Bedny... inu, co jiného od studentů MFF také čekat, že).
Naštěstí jsem však spatřil nedaleko jedoucí vlak, což mi pomohlo ke zjištění, že mnou zvolený směr je poněkud scestný. Rozhodl jsem se jej tedy poupravit o 90°... napříč polem. Brzy jsem se dostal na silnici, z níž jsem poté dvakrát sjel, protože mi polní okolní cesty připadaly vhodnější, nicméně jsem si brzy uvědomil, že vedou někam úplně jinam.
Naštěstí mě silnice nakonec zavedla do vesnice Zlámanka a já si díky tomu uvědomil, jak špatný byl můj odhad správného směru. Nyní již stačilo se "jen" projet přes několik vesnic a udělat si tak několikakilometrovou zajížďku oproti původnímu plánu. Jedinou světlou stránkou tohoto (pro mé netrénované tělo už dost tělesně náročného) prodloužení bylo, že v jedné z těchto vesnic zrovna moje sestra pořádala oslavu narozenin, takže jsem alespoň mohl využít její zásobu pitiva (samozřejmě jsem si s sebou na cestu nic nevzal - předpokládal jsem, že se vrátím mnohem dřív). A za touto vesnicí už jsem konečně spatřil svůj cíl - Temnou věž.
Když jsem se však jal prohledávat okolní stromy, kde se měla cache nacházet, téměř jsem zalitoval, že nevlastním GPS a hledám jen podle mapy a nápovědy v popisu cache. A když jsem konečně našel místo, které vypadalo jako skrýš, s úlekem jsem vytáhl svou ruku obsypanou mravenci - dutina v kořenech stromu totiž zřejmě nebyl úkryt cache, nýbrž velmi živé mraveniště.
S unaveným tělem a smutnou duší jsem se tedy vydal nejkratší (polní) cestou zpět ku Kroměříži. Chtěl jsem si ale ještě před návratem domů alespoň trochu spravit náladu, takže jsem zamířil k Hrubému rybníku, zvanému Bagrák, kde se měla nacházet další cache. Nepamatoval jsem si však, kde přesně měla být umístěna, tudíž jsem svou marnou snahu brzy vzdal. Vrátil jsem se domů a teď jsem vděčný za vanu plnou teplé vody.
Příspěvky
