Minulý týden jsem poprvé opustil rodný světadíl a stálo to za to. Viděl jsem nevídané a slyšel neslýchané a to s nábojem kladným i záporným. Inu, zde je přehled některých mých poznatků z této cesty:
Istanbul
- Istanbul má zřejmě nejen neurčitý počet obyvatel (oficiálně cca 12 mil., ve skutečnosti 15-20 mil.), ale i neurčité hranice - jak jinak by bylo možné, že "ubytování v Istanbulu" zmanená, že k hlavním památkám je to z hotelu cca 60 km?
- bílé mešitě sultána Ahmeta se u nás říká Modrá mešita
- nic turistu tak nenaláká navštívit palác Topkapi jako vyprávění o šílenci, který zde nedávno postřílel několik náhodných návštěvníků (naše překladatelka nám o den později také během cesty po dálnici vyprávěla o nešťastném psovi, který způsobil nepojízdnost jednoho z dalších autobusů její CK)
- římskému císaři Theodosiovi se zalíbil jeden obelisk z Karnaku natolik, že ho nechal rozřezat a odvézt do Konstantinopole, aby kolem něj mohli závodit koně; podobný osud potkala i obětní trojnožka z Delf (přeživší zbytek nyní známý jako Hadí sloup)
Turecko
- v této zemi zřejmě neexistuje standard pro určování třídy hotelu, hvězdičky si však občas najdou své místo samy (např. když jim připadá, že je jich na určitém hotelu příliš mnoho, tak raději z fasády pod jménem hotelu odpadnou)
... ale všechny pokoje a koupelny vždy musí mít dostatek zrcadel, která vynahrazují případné menší rozměry půdorysu; možnost koupele v horké vodě obohacené minerály zřejmě vynahrazuje vybavení pokoje
- hustota toulavých psů a koček je na první pohled úměrná hustotě obyvatelstva (včetně dočasněho, tzn. turistů)
, zřejmě protože "lidé psům zajišťují obživu"
- málokdo z místních obyvatel počítá s tím, že jejich rodnou zemi navštíví někdo, kdo nemluví turecky, německy nebo rusky - a to včetně průvodců místní CK, která mi pobyt zajistila (i když ti měli alespoň překladatelky, které chápaly přinejmenším základní německé výrazy); možná je to i díky tomu, že němečtí turisté zde mnohem víc investují do suvenýrů trvalejší hodnoty (např. ručně tkané koberce) než do zájezdu samotného (údajně cca 160 euro/os.) + Turci si často do Spolkové republiky jezdí přivydělat
- jediný anglický TV program dostupný v hotelu se zabývá užitečnými zprávami ze světa, např. o tom, jaký má smysl jíst nudle ve vaně
- na příval turistů chtivých místní měny tu nejsou zřejmě připraveny hotely ani banky, nýbrž bankovní automaty (umožňující kupodivu i proměnu měny s ne zcela nevýhodným kurzem)
- údajně neexistuje něco jako turecký žebrák, Turci jsou však schopni prodat komukoliv cokoliv (např. "genuine fake watches") kdekoliv (např. uprostřed dálnice) a navíc je neuvěřitelně baví smlouvat o ceně - kvůli ceně jsou ochotni i třeba tvrdit (s náležitou naléhavostí), že jsou vaši sourozenci nebo (budoucí) partneři
- správný turecký obchodník dokáže potenciálního zákazníka přesvědčit o tom, že jen on mu může prodat to, co potřebuje, a to za nejlepší možnou cenu - např. průvodce Istanbulem v češtině (= s českým nápisem na přebalu) nebo turecký med (= lokum, želatina s oříšky)
- navzdory tomu, co tvrdí česká překladatelka (nebo dokonce turecký průvodce?), cenovka na trhu znamená výchozí cenu pro smlouvání, nikoliv pevně určené ohodnocení
- Turci zřejmě tak rádi pečují o své tělo, že mají posilovací stroje i na ulici
- Atatürk ("Otec Turků"), nepřítel pravověrných muslimů, ochránce Turecka a práv žen, sice ubránil Turecko před Řeky (a založil Tureckou republiku) a Řekové odtud byli víceméně vyhnáni, nicméně většina blízkých ostrovů stejně patří Řecku
- když ruský Američan Heinrich Schliemann pátral po bájném pokladu trojského krále Priama, prý se nemilosrdně prohrabal napříč několika vrstvami starověkého osídlení, což mu mnozí archeologové dodnes vyčítají (nicméně jinak by pozůstatky Trójy zřejmě byly objeveny mnohem později, či vůbec)
- v Turecku je eukalyptus údajně známý jako "turistický strom", protože podobně jako turisti hodně pije (až 500 litrů vody) a loupe se
- v průběhu cesty jsem téměř získal pocit, že čím víc na jih se člověk vydá, tím zachovalejší starověké památky uvidí (Trója -> Pergamon -> Efes), Hierapolis tuto představu však pohřbil
- voda obohacená vápníkem, patřičně nasměrovaná umělýmy koryty se stavidly řízenými počítačem, dokáže vytvořit "světové dědictví" (nejsem si zcela jist, zda to ještě lze považovat za "přírodní dědictví" či za "kulturní dědictví")
- u nás by se zřejmě nestalo, že plavčík návštěvníka bazénu pozve na čaj a kus řeči
- ručně utkat jeden metr čtvereční koberce s gordickými uzly trvá 3-10 měsíců (podle materiálu a hustoty uzlů)
- larva bource morušového sežere cca 10 kg listí během 10 dní, pak se zakuklí a pokud ji dokážete v tomto stavu zavraždit, můžete získat až 1 km hedvábného vlákna
- Italové prý vykupují turecký mramor a olivový olej a následně je dále prodávají jako vlastní
- protože Turci jsou schopni vjet motorovým dopravním prostředkem kamkoliv a kdykoliv, mají všechny chodníky zvýšené patníky a semafory jsou i na kruhových objezdech; netrpělivé řidiče jistě na místních semaforech potěší odpočet červené/zelené
- ani obrovský několikapatrový sklad údajně největšího evropského výrobce kožených oděvů nestačil k tomu, abych si z Turecka odvezl kvalitní, trvanlivý a padnoucí suvenýr, slučující se s mým vkusem
- ať se Turci snažili sebevíc (jeden chtěl i porušit své pravidlo, že nechodí se slečnami pod 24 let), jediné, co jim moje sestra dala, byl shovívavý úsměv; zatímco moje mimoslovní projevy zřejmě většinu ziskuchtivých obchodníků brzy odradily
- Antalya má 300 klidných slunečních dní v roce - z toho vyplývá, že v době naší návštěvy tam byl největší vítr a bouřka za posledních několik let, tento vítr navíc uprostřed noci zlomyslně používal naše dveře jako hudební nástroj
- turecká vláda se snaží zlepšovat životní podmínky chudším - např. existují 3 sazby DPH (1% pro základní potraviny, 8% potraviny a textil, 18% ostatní), progresivní daň z příjmu
- Turci tak rádi opékají, že mají zabudované krby i na balkónech paneláků, kromě toho také rádi sledují televizi (i polorozpadlé domy mají na střeše satelit), pijí čaj (v malých skleničkách) a hrají vrhcáby (klidně i na rušné ulici uprostřed města)
- turečtina zřejmě přebrala některé výrazy z francouzštiny, avšak s foneticky bližším přepisem (kuaförü, asansör, büfe, otobüs, atd.)
- cedule "plaj" ukazuje směrem k moři, nikoliv nutně k pláži
- občerstvení na letišti může neznalého člověka stát i o polovinu víc, než je napsáno na cenovce (díky poplatkům za převod měny)
- čeští důchodci se dokáží nachladit i na jaře u Středozemního moře (že by to bylo tím, že místní mu říkají Bílé moře?)
čemu věří čeští důchodci
- bankomat potřebuje číslo jejich pasu - zřejmě proto, aby ověřil, že jim může vydat peníze v zahraniční měně
- každý přece umí česky - a když něco Turek nepochopí napoprvé, tak mu to klidně zopakujeme
Příspěvky
