Nová povídka

Jak jste si mohli všimnout, v mém seznamu "to-do" je hned na prvním místě povídka do soutěže v rámci sdružení Melloria. Ačkoliv mám vlastních námětů na povídky slušný počet a další stále přibývají, mám v poslední době (už řádově i několik let) problém něco doopravdy sepsat - takže jsem si jako vlastní motivaci zvolil právě účast v soutěži "Diamant Bohů". Přestože byla uzávěrka včera, stále jsem měl "tvůrčí krizi" a dokázal jsem napsat jen začátek plánované povídky během velmi inspirativní bouře (v médiích jste o ni mohli slyšet/číst pod označením "orkán Emma"), jejíž působení však bohůmžel v mé rodné Kroměříži nemělo příliš dlouhé trvání.
Naštěstí se mi však inspirace vrátila právě včera, takže jsem až dlouho do noci povídku sepisoval, abych ji mohl dnes ráno dodatečně poslat (domluvil jsem se předem s hlavním organizátorem Arlingem). A před pár hodinami jsem se na Taverně dozvěděl, že Arling kvůli nedostatečné propagaci a nízké účasti (kromě mě povídku napsala jen jedna "kolegyně") uzávěrku posunul o dva týdny - na 8. dubna 2008. Nebyl jsem z toho zrovna příliš nadšený, ale myslím si, že nebýt časové tísně a stresu, povídku bych zřejmě nikdy nedokončil.
Teď však mám dva týdny na to, abych ji mohl dostatečně zkontrolovat a opravit - proto prosím vás, mí věrní čtenáři, abyste si toto mé spěšné dílo přečetli a napsali mi, co bych mohl vylepšit, upravit, apod. Povídku pošlu na požádání e-mailem, aby byla zachována nestrannost hodnotících (a případně i soupeřících) "kolegů" z Mellorie, kteří by si ji zřejmě neměli přečíst před zveřejněním po uzávěrce soutěže.

Minulost a přítomnost (a budoucnost?) her

Tak jsem se dnes v nostalgických vzpomínkách dostal ještě dál - začal jsem hledat staré hry a hračky, se kterými jsem trávil čas, když jsem byl malý (i když oproti ostatním vrstevníkům jsem asi opravdu malý nebyl nikdy:o)). Dost mě mrzí, že doma někam zmizela asi třetina (a možná jich bylo i víc) deskových her, protože ty já mám dost rád a chtěl bych se k některým třeba i vrátit. Naopak mě ale potěšilo, že jsem mohl znovu vytáhnout svou autodráhu a konečně moci plně využít dokupované díly (obzvlášť "křižovatku", která se díky svým rozměrům dost špatně kombinuje s ostatními). Sice jsem zjistil, že ovladače jsou v podstatě zničené, ale jeden z nich "použitelným" způsobem (byl zřejmě zdeformován tak, že když jsem ho připojil k autodráze, autíčka jezdila i bez použití tlačítka na ovladači).
Tak si říkám, že je škoda, že už se podobným jednoduchým, ale tvořivým činnostem v současné době vůbec nevěnuji - stejně jako většina mých vrstevníků. Je to zřejmě způsobeno tím, že máme už úplně jiné starosti a pokud se chceme bavit nebo odpočinout si od "vážných záležitostí", tak většinou trávíme čas se známými nebo u počítače (což mi připadá jako moje prokletí...).
Mou jedinou útěchou snad může být to, že se slibně vyvinula první setkání alespoň se dvěmi z RPG hráčských skupin, o nichž jsem se zmiňoval v minulém zápisku. U D&D to sice vypadá špatně (GM nezvládá hru s 8-9 hráči, z nichž to navíc někteří ještě komplikují svým separatismem a snahou dokázat si vlastní důležitost), ale o to lepší je např. roleplaying u ostatních (podrobnosti dodám na požádání). Tak doufám, že v podobném duchu to bude pokračovat a že budu moci rozvíjet svou představivost a tvořivé schopnosti i jinde (teď už mám jistou práci systémového operátora v IBM, pro což však zřejmě příliš tvořivosti potřeba nebude...).

Brno - zabiják starých časů?

Díky tomu, že již nežiji studentským životem a nemusím tedy přemýšlet o studiu a věcech souvisejících, ani jim nemusím věnovat žádný čas, stále více přemýšlím obecně o svém životě a o tom, jak bych ho chtěl žít. A díky tomu jsem si uvědomil, že už několik let (v podstatě po většinu mého studia na FITu) trávím většinu svého času u počítače a hlavně u internetu. V podstatě téměř veškeré mé denní smýšlení a uvažování se týká převážně virtuálních světů, kterých jsem prostřednictvím "světově rozlehlé pavučiny" součástí (snad s výjimkou myšlenek např. o tom, co si koupím k jídlu nebo kdy jdu na brigádu či (další zbytečný?) pracovní pohovor).
To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem pravidelně navštěvoval úžasný ústav jménem Gymnázium Kroměříž (ach ano, to byly časy... ale to by bylo vyprávění na dlouho - i když možná tomu někdy věnuji nějaký blog-zápisek). Tehdy jsem totiž rozhodně trávil více času s přáteli, kamarády, známými, atd. a také jsem se věnoval nejrůznějším koníčkům.
Nyní, když v podstatě žiji v Brně (i když duševně spíše v oněch virtuálních světech), je počet lidí, s nimiž se častěji setkávám, a zájmů, kterým se více věnuji, stále méně... Možná je to celé díky škole, možná díky jistým osobním problémům, možná je to prostě vliv Brna (přece jen je to největší moravské město, i když se občas chová jen jako velká vesnice), ale rozhodl jsem se, že těmto vlivům nechci podlehnout a chci žít alespoň podobně jako dřív a trávit svůj čas smysluplněji a pestřeji (navíc když má člověk více zážitků, připadá mu to, že žije déle - a má na co vzpomínat).
Takže se teď snažím omezovat čas strávený u počítače a místo toho se snažit stýkat se starými i novými známými, kamarády a přáteli - a díky nim se věnovat i dalším zajímavým činnostem. Takže jsem se například před dvěma týdny zúčastnil "válečného srazu" Mellorie (přezdívaného WarCon - bohovévědíproč melloriané nazývají svá setkání cony), před týdnem Tvrzičky (pravidelné víkendové setkání účastníků každoroční středověké LH akce jménem Tvrz), snažím se každý týden chodit na tréninky historického boje (dříve šermu, ale nyní jsme se zaměřili více na dřevcové zbraně) a setkání Brněnských otaku (ano, velké "B" je v tomto případě správně), sháním si skupinku na hraní RPG v Brně (mimochodem po dlouhodobém neúspěchu se mi během tohoto týdne najednou ozvaly hned tři skupinky - hrající Dračí Doupě, Dračí Doupě + a Dungeon & Dragons, tak jsem zvědav, co z toho bude), kontaktuji staré známé (seznam dodám na požádání:o)), snažím se více se bavit s rodinnými příslušníky (se sestrou se v poslední době vůbec nemůžu domluvit, rodiče mi jen vyčítají, že jsem si ještě nenašel práci, ale babička se dnes pěkně rozpovídala... ale to by bylo taktéž klidně na samostatný zápisek) a samozřejmě si také stále hledám práci, takže při jednotlivých pohovorech získávám takže nové zkušenosti a poznatky (možná se o tom taktéž někdy rozepíšu).
Inu, nějak jsem se rozepsal a to jsem původně chtěl psát o něčem úplně jiném... Každopádně jsem tu nadhodil několik dalších témat, které můžu rozvést v některém příštím zápisku - takže chcete-li se něco zajímavého dozvědět, napište mi komentář. Budu se těšit.