Typologie RPG hráčů a já

Nedávno jsem se opět zamyslel nad tím, co očekávám od RPG jako hráč a jako GM/Vypravěč a jaké jsou mé slabé a silné stránky při tvorbě zápletky/dobrodružství a během hry samotné.

Pro mne jako hráče je osobně nejdůležitější silný příběh, který se očividně posunuje někam kupředu a ideální je, když mám možnost prostřednictvím své postavy tento pohyb zásadně ovlivnit. A nejúžasnější je, když jsem aktivně zapojen do volby, která zásadně ovlivní výsledek příběhu, nebo alespoň jeho podstatné části.
Největší potíže mi většinou přináší potřeba nastudování prostředí, ve kterém ve příběh odehrává (tzn. setting/reálie/lore). Celkové zasazení do světa a jeho soudržnost/bezespornost je totiž část hry, která je pro mne asi nejméně podstatná.

Podobně jsem na tom i jakožto GM/Vypravěč: moje tvorba je z velké části založená na příběhu, kterému pak přizpůsobuji všechno - chování nehráčských postav a celého herního prostředí i celkové směřování během samotné hry. Proto mívám pro každé sezení předem připravených několik bodů (místa, události, setkání s nehráčskými postavami), kterými očekávám, že příběh projde, ale nechávám hráčům a jejich postavám možnost volby, jak konkrétní situace budou řešit a jakým směrem se bude děj odvíjet dál.
Díky tomu se však může snadno stát, že se postavy rozhodnou úplně neočekávaně a vydají se mimo prostor, jenž jsem si připravil předem - pak záleží na tom, zda mám v danou chvíli dostatek inspirace a energie pro vhodnou improvizaci. Samozřejmě se mi v tomto směru pracuje výrazně snáz, když mám více "opěrných bodů" připravených dopředu (jak se ukázalo např. v nedávném dobrodružství Hříchy mládí). Dalo by se to přirovnat ke tkaní či obecně zpracování vláken - čím hustší/pevnější osnova, tím složitější a soudržnější vzor lze vytvořit.

P.S.: Všiml jsem si, že většina příběhů/dobrodružství, které jsem v poslední době hrál (a možná i obecně), má dvě základní složky: vyšetřování a boj - zajímalo by mě, zda jde o obecný princip...


Několik odkazů na téma typologie hráčů:

1980: Glenn Blacow's "Aspects of Adventure Gaming"
http://www.darkshire.net/jhkim/rpg/theory/models/blacow.html

1988: Typy hráčů
http://www.siranie.net/files/jakhrat/hraci/hraci.htm

1996: Hearts, Clubs, Diamonds, Spades: Players Who Suit MUDs
http://mud.co.uk/richard/hcds.htm

1997: GNS Theory
http://en.wikipedia.org/wiki/GNS_Theory

1999: Rozvrstvení hráčů RPG
http://www.d20.cz/clanky/RPG-odborne/1672.html

2001: Player Types (from Robin D. Laws)
http://www.darkshire.net/jhkim/rpg/theory/models/robinslaws.html
http://www.d20.cz/clanky/RPG-odborne/2252.page2.html

2005: The Process Model of Role-Playing
http://temppeli.org/rpg/process_model/KP2005-article/Process_Model_of_Roleplaying/Process_Model_of_Roleplaying-many.html

2006: The 35 Types of Role Players
http://fatbody.blogspot.cz/2006/01/35-types-of-role-players.html

Typologie MBTI

Jak už jsem nejspíš někdy zmínil, rád pozoruji lidi kolem sebe a snažím se pochopit důvody jejich různého chování. V této "analýze" mi mj. pomáhá i kategorizace - zařazení jednotlivců do určitých skupin na základě rozpoznání jistých vzorců jejich chování. A v poslední době mne v tomto směru obzvláště zaujala typologie MBTI, která pomáhá pochopit, jak různí lidé vnímají své okolí a na základě čeho se mohou rozhodovat.
Tato typologie u každého jedince vyhodnocuje postavení na 4 osách ("dichotomiích"), vyznačujících preference podle různých hledisek - většinou lze určit, zda je posuzovanému spíš bližší jeden či druhý extrém na dané ose:

1) přístup k okolnímu prostředí (Introversion/Extraversion)
"Introverti" se většinou cítí nejlépe sami nebo ve společnosti pár blízkých přátel a většinou nejdřív přemýšlejí a až potom promluví.
"Extroverti" potřebují "aktivní" prostředí, mít kolem sebe více lidí, otevřeně vyjadřovat své pocity a názory.
2) způsob získávaní informací (Intuition/Sensing)
"Intuitivní" jedinci spíše uvažují nad tím, co by mohlo být, vnímají spíše celkový koncept a často abstrahují, zajímají se spíše o teorii než o praxi. Pro "smyslově zaměřené" bývá důležitější současnost, fakta a detaily, potřebují vše rozebrat z různých stran a pohledů.
3) způsob zpracovávání/vyhodnocování informací (Thinking/Feeling)
První typ se rozhoduje převážně na základě logické úvahy, fakt, pravidel a pokud možno nezaujatého úsudku. Druhý naopak upřednostňuje morální žebříček hodnot, pocity ostatních a všeobecnou rovnováhu, snaží se vcítit se do druhých a brát na ně ohled, než učiní nějaké rozhodnutí.
4) životní styl (Percieving/Judging)
"Vnímaví" lidé se často rozhodují impulzivně a mají potřebu nechávat si otevřené možnosti, řeší většinu věcí až ve chvíli, když je to opravdu nutné. "Hodnotící" chtějí mít předem vše rozhodnuté, naplánované, dokončit věci co nejdříve. Při opravdu hrubé abstrakci tyto dva protiklady lze přirovnat k mému oblíbenému konceptu chaos vs. řád.
Postavení na této ose zároveň i vyjadřuje, která z předchozích 2 je pro daného jedince důležitější - jestli získávání informací (perceiving) nebo jejich vyhodnocování (judging).

Málokdo je zásadně vyhraněný ve všech 4 osách, ale velmi často lze při podrobném rozboru odhadnout, která ze dvou stran daného člověka lépe vystihuje. Například já osobně bych se charakterizoval nejspíše jako typ INTJ:
Rád trávím čas ve společnosti 1-2 osob, které dobře znám a mají mi co nabídnout, naopak ve společnosti většího počtu lidí se cítím značně nejistě, až nepříjemně. Pro pochopení takřka čehokoliv potřebuji znát celkový koncept, základní myšlenku, podstatu věci, mám většinou sklon ignorovat (pro mne nepodstatné) detaily - a stejně tak to vypadá, když se někomu snažím něco vysvětlit. Prakticky všechno analyzuji na základě logické úvahy (proto se snažím i lidi ve svém okolí nějakým způsobem kategorizovat) a často neberu příliš ohled na názory a pocity ostatních. Mám velmi silnou potřebu jistoty, cítit, že mám věci pod kontrolou a často si vše plánuji dopředu. Na druhou stranu však věřím, že jsem schopný velice dobré improvizace a rychlého rozhodování v krizových situacích, když je to potřeba (takže v zmíněné 4. ose jsem zřejmě blíže ke střední hodnotě). Zároveň je pro mne díky tomu důležitější rozhodování (tedy v mém případě "thinking"), což v kombinaci s tím, že jsem na oné třetí ose poměrně silně vyhraněn, mne vede k tomu, že si málokdy rozumím s lidmi, kteří spíše hodnotí na základě pocitů a morálky ("feeling").
Také jsem si všiml, že ve svém okolí mám poměrně dost jedinců, kteří se ode mne zásadně liší jen v jedné nebo dvou osách. Např. jeden z mých kamarádů (jistý J., kterého jsem již na blogu zmínil) je zcela zjevně zaměřený "smyslově" - má sklon vše rozebírat z mnoha pohledů a přemýšlet nad různými detaily, zatímco celkový koncept či význam mu často uniká. Další kamarádka zase umí výborně vycházet s lidmi, protože si s nimi ráda povídá o jejich názorech/zkušenostech a snadno se vcítí do jejich pocitů. A několik z mých dobrých přátel patří mezi klasické "zástupce chaosu", protože jsou schopni se takřka během okamžiku rozhodnout podniknout něco, co by jiní museli zvažovat a rozebírat dlouho dopředu (např. dovolená v zahraničí) a něco jako plánování (nebo pořádek:o)) jim nic moc neříká.

A dnes jsem v rámci našeho třídního srazu usoudil, že introverti zřejmě mají větší sklon k dlouhodobějším osobním závazkům a svatbám... nebo že by to bylo typičtější pro typ "judging"? Jaký je váš názor?

Nedostatek informací a příčiny chování

Téměř všechny problémy jsou způsobeny nedostatkem informací.
Lidé k sobě většinou nejsou upřímní, často myslí jen na sebe a nechtějí se vcítit do druhých. Pozorování ostatních jedinců a snaha pochopit jejich chování může vést k odhalení příčin různých problémů, případně může sloužit i jako prevence určitých problémů. Naučte se také mluvit o tom, jak se sami cítíte a co chcete - pomůžete tím ostatním pochopit vaše chování a vyhnout se případným problémům.

Jak často přemýšlíte nad příčinou chování lidí ve vašem okolí? Nebo nad příčinou chování vlastního? Ať už je člověk šťastný nebo nespokojený, je dobré svou situaci a duševní rozpoložení (momentální i dlouhodobé) zkusit rozebrat a zamyslet se nad tím proč se chováme tak, jak se chováme.
Pokud se někdo cítí dobře, je užitečné přijít na to, co je základní příčinou tohoto stavu (lze použít i některou z metod RCA), aby bylo snazší se do tohoto stavu dostat znovu. Stejně tak odhalení příčiny nepříjemného duševního stavu může pomoci tuto příčinu odstranit a být šťastnější a spokojenější. A tyto příčiny jsou často mnohem jednodušší, než se na první pohled může zdát.
Nejjednodušší je zřejmě začít pozorováním a rozborem sebe sama - zamýšlet se nad příčinami svého chování, a to jak v určitých situacích ("proč se mi nechce jít nakoupit"), tak i v obecném dlouhodobém měřítku ("proč jsem už tak dlouho nenapsal žádnou povídku" nebo "proč nerad chodím do práce").
Mezitím lze sledovat chování lidí ve svém okolí (ty, které člověk zná, i náhodné kolemjdoucí - např. "proč si tamta slečna hraje s pramenem svých vlasů", "proč si tamten chlapík podupává" a "proč na mě, zatraceně, tamten člověk tak divně kouká") a zkoumat možné příčiny jejich chování, případně srovnávat s chováním vlastním (a jeho příčinami); postupně pak třeba i zkoušet odhadovat, co budou dělat dál, jak budou reagovat na určité podněty a situace.

A co může být těmito příčinami? Nedávno mě zaujala teorie, že psychologické "výchozí nastavení" každého jedince je dané geneticky a v průběhu života na člověka pak působí různě silné vlivy (výchova, společnost, ve které se vyskytuje, rodina, přátelé, partner, atd.), které můžou toho nastavení změnit; ale když určitý vliv pomine, tak se člověk postupně vrátí do tohoto "výchozího nastavení" (opravdu změnit člověka může jen velmi extrémní situace/zážitek). Často se také může stát že jako příčinu určitého chování můžeme vidět nějaký dlouhodobý vliv a ve skutečnosti jde pouze o nějaký vliv krátkodobý (případně naopak).
Já osobně jsem při odhadování příčin chování často zařazoval pozorované jedince do určitých kategorií ("škatulek"; např. na základě sourozeneckých konstelací, slunečních znamení, typů podle vnímání světa (umělec, vědec, humanista, technik, ovce), SMILE, atd.), což je značně omezený pohled na věc a snadno může vést k předsudkům.

(Omlouvám se za mizernou soudržnost tohoto článku a nižší stylistickou i obsahovou kvalitu - toto je první verze, postupně psaná po částech během příliš dlouhé doby. Snad se mi časem podaří tyto své myšlenky přepsat do vhodnější podoby...)

Žlutá budoucnost?

Vzhledem k tomu, že moje nedávné diskuze s J. (tj. ten, se kterým jsem byl na Korsice) měly velmi zajímavé závěry, rád bych tu některé z nich zveřejnil. Předem upozorňuji, že se jedná čistě jen o osobní názory a spekulace zavedené do extrémů.
- Euro je jako jednotná měna pro celou Evropskou unii krajně nevhodná, protože státy s různou ekonomikou by neměly mít stejnou měnu - není pak možná devalvace měny v případě krize (viz Řecko) a ekonomicky slabší státy táhnou dolů státy silnější, protože ty pak musí platit jejich dluhy, aby se vyhnuli krachu těchto států a riziku řetězové reakce.
- Pokud se v tomto směru něco zásadního nezmění, většina jižních států pravděpodobně brzy dopadne jako Řecko a pokud začne Čína platit dluhy těchto států (viz Portugalsko), může to mít zajímavé následky, až bude chtít peníze zpátky.
- Spousta států "západního světa" je mnohem více sociálních, než si většina lidí myslí (viz progresivní daň).
- Z demografického hlediska je klasická "západní" civilizace odsouzena k zániku - typický "západní" člověk se většinu života věnuje studiu a práci a má 1-2 děti, tzn. jejich počet se snižuje, zatímco přistěhovalci se mnohem více množí a jsou často zvýhodňováni.
- Evropu pravděpodobně v budoucnosti ovládnou přistělovalci z východu a z Afriky (viz Francie) a původní obyvatelstvo se stane menšinou; trend přijímaní čínských holčiček do amerických rodin (protože Čína nemůže všechny uživit) je také námětem k zamyšlení.
- Když k těmto úvahám připojíme množství výrobků z Číny dovážených do "západního světa", začíná být jednou z nejrozumnějších investicí do budoucnosti kurz čínštiny...

RPG - pravidla vs. RP

Poměrně nedávno jsem se s několika různými jedinci pustil do diskuze na toto téma. Jak mnozí z vás vědí, jsem poměrně tvrdohlavým zastáncem poněkud extrémního názoru, že čím míň má hra pravidel, tím lépe mohou hráči a GM hrát. Mohou se tak víc "vžít" do postav a děje, protože jakékoliv vyhledávání v tabulkách, určování veličin a pravděpodobností, házení kostkami, apod. člověka strašně vytrhává z roleplayingu.
S touto myšlenkou jsem také založil hru v místnosti Alianční - hru, která nemá v podstatě žádná pravidla a je spíše příběhem, kde každý hráč vypráví, jak na vzniklou situaci reaguje jeho postava. Zřejmě jediný zásadní problém, na který jsem narazil, je nedostatečná aktivita ze strany hráčů, ale hlavně záleží na tom, jaké jim dám podněty, do jakých situací jejich postavy přivedu, apod. A samozřejmě je to holt také problém hraní přes internet. Jinak Alianční už úspešně funguje 4 roky a vše nasvědčuje tomu, že většinu zúčastněných baví, jsou se "systémem" spokojeni a bude tomu tak i nadále.
Mimo to se ale věnuji i dalším "klasickým" RPG - Dračí Doupě, Dračí Doupě Plus a dřív jsem hrával i Vampire: The Masquerade. A všude jsem se (naštěstí) setkával s tím, že se hráči i PJ/GM vždy snaží hlavně o atmosféru a RP, kostky a herní mechanismy se používají jen minimálně - ale myslím, že právě to jsou okamžiky, kdy je hráč ze hry "násilně vytržen". Obzvlášť u boje se silnějšími protivníky je to příšerně zdlouhavé.
Setkal jsem se s častými protinázory, kde "oponenti" tvrdili např., že "pravidla určují mantinely, jak ve světě funguje fyzika", co je možné, atd. a že "vlastnosti určují předpoklady, které mají pro vyhodnocení akcí různé postavy", "díky nim všichni začínají na stejné úrovni". Jenže jak často je opravdu nutné nějak zásadně srovnávat parametry jednotlivých postav? Jedině snad např. pokud by spolu záměrně závodili, apod., jinak lze vždy alespoň přibližně odhadnout, kdo v čem víc vyniká, a není potřeba mít konkrétní hodnoty. Ty jen vzdalují od reality a svádějí k předhánění se, čí postava je lepší, a hlavním cílem se pro hráče stává dosažení další úrovně a vylepšení vlastností své postavy, nikoliv to, jak dobře si zahrají.
A pro "spravedlnost" mezi jednotlivými postavami (ve smyslu výše zmíněné citace) taky moc nejsem - pro mě osobně je nejlepší hráč, který si dokáže vymyslet a zahrát výborně propracovanou postavu, ať už je to polobůh nebo starý žebrák. Samozrejmě s podmínkou, že jeho postava bude slučitelná s prostředím světa a nebude ubírat na hratelnosti.
Když je hra takto založená "jen" na vypravěčské schopnosti hráčů a GM, mohl by někdo namítnou, že pak zde neexistuje žádná náhoda a veškerý děj je předem jasný. Právě jako prvek náhody a z toho plynoucího vzrušení většina herních systému zavádí kostky. Avšak prvkem náhody mohou být samotní hráči a GM. Hra může fungovat tak, že GM přednese situaci a jednotliví hráči na ni zareagují a mohou tak sami ovlivnit děj, GM může maximálně některé věci zamítnout, pokud jsou příliš nerealistické, ale jinak to, co se stane, záleží jen na hrácích a následně opět na reakci GM.
Dokonce může existovat hra, kde hráči i GM mají takřka stejné "pravomoce" - když hráč napíše, že se neco stalo, tak se to prostě stalo a jiný hráč (a možná ani GM) s tím nic nenadělá. Výzvou je pak vymyslet řešení situace, které by bylo zajímavé pro príběh a zároveň neodporovalo zákonitostem daného sveta. To může zajistit GM (pokud má např. právo veta na každou hráčskou akci), ale když jsou hráči dostatečně soudní, tak to ani není nutné. V poslední době se právě tohle snažím používat v Alianční a myslím, že to funguje vcelku dobře.
Například úžasným prvkem náhody byl hráč Permoník, jehož postava v průběhu bitvy důsledkem svého vědomého jednání zničila Pevnost Rovnováhy - jeden z hlavních symbolu světa, který byl považován za určitou jistotu. Tohle je věc, kterou kostky nikdy nedokáží a mně osobně to připadá jako zajímavější dějový zvrat než když se stane něco "prostě nepravděpodobného".

Altruismus neexistuje

Ano, je to poněkud odvážné tvrzení, nicméně je to tak. Za veškerými "dobrými skutky" není nic jiného než sobectví, které je vlastní každému z nás. Kdo to popírá, je pokrytec, kdo si to uvědomí, může být zase o krok blíž k pochopení sebe sama i ostatních. Nevěříte? Mám pro vás hned dva dobré důvody, proč tomu tak je.
1) Již jistý Charles Darwin pochopil, že všechno živé, včetně člověka, se řídí především pudem sebezáchovy nebo snahou o zachování druhu. A právě člověk svůj pud sebezáchovy staví na jedno z prvních míst ve svém žebříčku priorit, a to mnohdy i před zachování "druhu", tedy i své rodiny a přátel. Možná můžete namítnout, že například rodič se často obětuje pro své dítě (ostatně to by i souhlasilo s teorií pana Darwina), nicméně kolik znáte příbuzných, kteří se snaží své potomky za každou cenu vychovat "k obrazu svému" nebo do nich alespoň vkládají naděje, že se budou mít dobře či něčeho dosáhnou. Dělají to všichni - a proč? Protože jsou sobečtí. Protože chtějí, aby jejich potomci naplnili právě jejich představy.
2) Čistě logický důvod - proč by člověk měl upřednostňovat zájmy někoho jiného před svými vlastními? Vždyť vše, co dělá, dělá jen pro to, aby dosáhl vlastních cílů, aby sám byl spokojený. I když se rozhodne udělat "dobrý skutek", dělá to stejně jen pro vlastní dobrý pocit. A pokud to vypadá, že ne, zcela jistě tím sleduje nějaké dlouhodobější zájmy.
Nakonec má zřejmě pravdu MUDr. G. House, který tvrdí, že jediným nesobeckým skutkem je podepsat dárcovství orgánů a spáchat sebevraždu.

Heavy Metal Universe

Když jsem nedávno byl na jednom metalovém koncertě, napadlo mě, že snad na každém (a možná i nemetalovém) se vždy vyskytuje několik zajímavých fenoménů.
Vzhledem k tomu, že rockeři a metalisti jsou známí svou zálibou v alkoholu (mnohdy i bez Míry), lze jen velmi těžko odhadnout, jak se budou na koncertě chovat - snad právě proto bývá u vstupu často osobní kontrola (na jistých festivalech jsou to nejspíš křehcí intelektuálové na brigádě, na které občas i dohlíží jeden zkušený svalovec), jenž by měla zajistit, že se dovnitř nedostane nic ostrého nebo jinak nebezpečného (např. PET lahve;o)). O důkladnosti a efektivitě těchto jedinců se raději nebudu rozepisovat, nicméně mám o tom své pochybnosti (kdo jednou projde dovnitř a dostane razítko s drsným Krtečkem, může znovu projít bez kontroly kolikrát chce).
Další zajímavostí je, že v průběhu větších akcí (např. festivalů) se snad všichni místní občané, kteří si jinak žijí své normální životy, změní v pouliční prodavače všeho, co běžný rocker či metalista potřebuje - pivo, občerstvení, trička, mikiny, šátky, náramky, pásky, ocelové "šperky", atd. Ti, kdo již takové zboží běžně nabízejí, nabízejí v době akce "výjimečné" slevy, a ti, kdo vydělávají na základních lidských potřebách (jídlo, pití, apod.), se naopak tváří, že jejich vysoké ceny jsou zcela běžné.

A koho můžete na takovém koncertě nebo festivalu potkat? Všiml jsem si, že se na takových místech vyskytuje několik zajímavých typů posluchačů:
chlap s pivem - nenajdete ho jinak než s pivem v ruce, a to i když stojí uprostřed davu, když je koncert v plném proudu (potom jsou tímto jeho lahodným mokem většinou obšťastněni i mnozí další více či méně vzdálení posluchači), a díky tomuto pitivu se poměrně rychle dostane do kýženého stavu, kdy se dobře baví, ať už poslouchá cokoliv
show-off (bohužel jsem nenašel vhodný český výraz) - metalisti, kteří přijeli na akci hlavně proto, aby ostatním ukázali, jak vypadat správně dark a gothic, a zvedli si sebevědomí, bývají až extrémně stylově oděni a nezbytností pro ně jsou nejrůznější další doplňky (náležitě černé a ostnaté, s motivy oblíbených skupin, lebek, křížů, pentagramů, atd.)
veterán - rockeři o generaci starší než většina přítomných, mnohdy v odění s nápisy oblíbených skupin ze 70. a 80. let působící poněkud nepatřičně, většinou jsou v tichém konfliktu se současnou hudbou a fanoušky, ale přetrpí to, protože akce je pro ně výjimečnou příležitostí vypadnout z rodinného života
nezáměrný posluchač - lidé, kteří se na koncert dostali náhodou (kamarád měl lístek navíc a nechtěl/nemohl ho vrátit) nebo byli přesvědčeni svými nadšenými společníky, navzdory tomu, že takovou hudbu normálně neposlouchají, u mnohých z nich lze snadno poznat, že jsou tu jen kvůli někomu jinému (nejčastěji partnerovi) a ne kvůli hudbě
fotograf - přijel na koncert jen proto, aby si mohl (při)vydělat, jinak mu většinou daná hudba moc neříká a tak zcela bez ostychu ignoruje nadšené fanoušky a snaží se mnohdy agresivně dostat na místo, odkud by dokázal vytvořit dokonalejší dílo než jeho konkurenti
pravý fanoušek - ano, na koncertech lze dokonce najít i jedince, kteří sem přijeli (mnohdy i z jiného státu) jen proto, aby viděli a slyšeli naživo svou oblíbenou skupinu, jejich projevy se mohou různit, ale většinou nebývají tak agresivní a expresivní jako ostatní posluchači

Zdá se, že české publikum si mnoho zahraničních skupin pochvaluje a rády se do ČR vrací, otázkou pro mne ale zůstává, jak to vypadá v jiných zemích (máte-li se zahraničním publikem nějakou zkušenost, budu se těšit na váš komentář). Každopádně je pravda, že Češi a Moraváci bouřlivě reagují na tařka jakýkoliv podnět ze strany pódia (když se nějaký zpěvák zeptal "Are you ready to kill each other?", tak publikum svorně zařvalo "Yeah!", stejně jako na cokoliv jiného), skáčou, mávají, řvou a tleskají do rytmu (i když je tento "rytmus" dost často proměnlivější než ten, co určuje bubeník na pódiu), u baladických skladeb vytahují zapalovače, při sólech mobily (pro jistě velmi kvalitní obrazové zachycení onoho momentu) a celkově jsou živelní tak, že (obzvlášť pokud se koncert odehrává v klubu) zásadně zvyšují teplotu okolního vzduchu a je nemožné zůstat dlouhodobě v davu na jednom místě. Prostě "it's a heavy metal universe"!

Minulost a přítomnost (a budoucnost?) her

Tak jsem se dnes v nostalgických vzpomínkách dostal ještě dál - začal jsem hledat staré hry a hračky, se kterými jsem trávil čas, když jsem byl malý (i když oproti ostatním vrstevníkům jsem asi opravdu malý nebyl nikdy:o)). Dost mě mrzí, že doma někam zmizela asi třetina (a možná jich bylo i víc) deskových her, protože ty já mám dost rád a chtěl bych se k některým třeba i vrátit. Naopak mě ale potěšilo, že jsem mohl znovu vytáhnout svou autodráhu a konečně moci plně využít dokupované díly (obzvlášť "křižovatku", která se díky svým rozměrům dost špatně kombinuje s ostatními). Sice jsem zjistil, že ovladače jsou v podstatě zničené, ale jeden z nich "použitelným" způsobem (byl zřejmě zdeformován tak, že když jsem ho připojil k autodráze, autíčka jezdila i bez použití tlačítka na ovladači).
Tak si říkám, že je škoda, že už se podobným jednoduchým, ale tvořivým činnostem v současné době vůbec nevěnuji - stejně jako většina mých vrstevníků. Je to zřejmě způsobeno tím, že máme už úplně jiné starosti a pokud se chceme bavit nebo odpočinout si od "vážných záležitostí", tak většinou trávíme čas se známými nebo u počítače (což mi připadá jako moje prokletí...).
Mou jedinou útěchou snad může být to, že se slibně vyvinula první setkání alespoň se dvěmi z RPG hráčských skupin, o nichž jsem se zmiňoval v minulém zápisku. U D&D to sice vypadá špatně (GM nezvládá hru s 8-9 hráči, z nichž to navíc někteří ještě komplikují svým separatismem a snahou dokázat si vlastní důležitost), ale o to lepší je např. roleplaying u ostatních (podrobnosti dodám na požádání). Tak doufám, že v podobném duchu to bude pokračovat a že budu moci rozvíjet svou představivost a tvořivé schopnosti i jinde (teď už mám jistou práci systémového operátora v IBM, pro což však zřejmě příliš tvořivosti potřeba nebude...).

Brno - zabiják starých časů?

Díky tomu, že již nežiji studentským životem a nemusím tedy přemýšlet o studiu a věcech souvisejících, ani jim nemusím věnovat žádný čas, stále více přemýšlím obecně o svém životě a o tom, jak bych ho chtěl žít. A díky tomu jsem si uvědomil, že už několik let (v podstatě po většinu mého studia na FITu) trávím většinu svého času u počítače a hlavně u internetu. V podstatě téměř veškeré mé denní smýšlení a uvažování se týká převážně virtuálních světů, kterých jsem prostřednictvím "světově rozlehlé pavučiny" součástí (snad s výjimkou myšlenek např. o tom, co si koupím k jídlu nebo kdy jdu na brigádu či (další zbytečný?) pracovní pohovor).
To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem pravidelně navštěvoval úžasný ústav jménem Gymnázium Kroměříž (ach ano, to byly časy... ale to by bylo vyprávění na dlouho - i když možná tomu někdy věnuji nějaký blog-zápisek). Tehdy jsem totiž rozhodně trávil více času s přáteli, kamarády, známými, atd. a také jsem se věnoval nejrůznějším koníčkům.
Nyní, když v podstatě žiji v Brně (i když duševně spíše v oněch virtuálních světech), je počet lidí, s nimiž se častěji setkávám, a zájmů, kterým se více věnuji, stále méně... Možná je to celé díky škole, možná díky jistým osobním problémům, možná je to prostě vliv Brna (přece jen je to největší moravské město, i když se občas chová jen jako velká vesnice), ale rozhodl jsem se, že těmto vlivům nechci podlehnout a chci žít alespoň podobně jako dřív a trávit svůj čas smysluplněji a pestřeji (navíc když má člověk více zážitků, připadá mu to, že žije déle - a má na co vzpomínat).
Takže se teď snažím omezovat čas strávený u počítače a místo toho se snažit stýkat se starými i novými známými, kamarády a přáteli - a díky nim se věnovat i dalším zajímavým činnostem. Takže jsem se například před dvěma týdny zúčastnil "válečného srazu" Mellorie (přezdívaného WarCon - bohovévědíproč melloriané nazývají svá setkání cony), před týdnem Tvrzičky (pravidelné víkendové setkání účastníků každoroční středověké LH akce jménem Tvrz), snažím se každý týden chodit na tréninky historického boje (dříve šermu, ale nyní jsme se zaměřili více na dřevcové zbraně) a setkání Brněnských otaku (ano, velké "B" je v tomto případě správně), sháním si skupinku na hraní RPG v Brně (mimochodem po dlouhodobém neúspěchu se mi během tohoto týdne najednou ozvaly hned tři skupinky - hrající Dračí Doupě, Dračí Doupě + a Dungeon & Dragons, tak jsem zvědav, co z toho bude), kontaktuji staré známé (seznam dodám na požádání:o)), snažím se více se bavit s rodinnými příslušníky (se sestrou se v poslední době vůbec nemůžu domluvit, rodiče mi jen vyčítají, že jsem si ještě nenašel práci, ale babička se dnes pěkně rozpovídala... ale to by bylo taktéž klidně na samostatný zápisek) a samozřejmě si také stále hledám práci, takže při jednotlivých pohovorech získávám takže nové zkušenosti a poznatky (možná se o tom taktéž někdy rozepíšu).
Inu, nějak jsem se rozepsal a to jsem původně chtěl psát o něčem úplně jiném... Každopádně jsem tu nadhodil několik dalších témat, které můžu rozvést v některém příštím zápisku - takže chcete-li se něco zajímavého dozvědět, napište mi komentář. Budu se těšit.

Nadbytek volného času

Tak jsem přišel na zajímavý fenomén týkající se volného času. Když jsem studoval (pořád si nějak nemůžu zvyknout na to, že už student nejsem) a věnoval poměrně slušné množství svého času právě škole a věcem s ní souvisejích, obzvlášť ve zkouškovém období (a pár týdnu před ním), sliboval jsem sám sobě, co všechno udělám, jakmile budu mít dostatek volného času. A jakmile zkouškové skončilo, do ničeho se mi nechtělo. A teď, když nemusím už dělat v podstatě vůbec nic (jen občas zajít na nějaký pohovor týkající se nejrůznějších pracovních nabídek a snažit se chodit na brigádu alespoň naplánovaných 12 směn měsíčně), je to mnohdy ještě horší.
Takže, abych se neflákal a začal konečně dělat něco užitečného, rozhodl jsem se, že si sem postupně sepíšu vše, co jsem si v minulých měsících naplánoval a tentokrát se tomu už opravdu budu snažit věnovat. Zjistil jsem, že mě obecně motivuje, když mám věci, kterým se chci věnovat, zapsané a můžu vidět, jak se mi daří je postupně zvládat. Seznam jsem umístil do pravé části stránky, pod seznam odkazů a budu ho průběžně aktualizovat. Kdyby vás napadlo něco, co bych tam měl/mohl připsat, dejte vědět.

FIT forever?

Někteří již to ví... Ano, bohůmžel je tomu tak, vše naznačuje, že mé studium na Fakultě informačních technologií VUT Brno předčasně skončí. Jen jediná zkouška velmi "praktického" předmětu Modelování a simulace mě dělila od vstupu do posledního semestru bakalářského studia (v němž by stačilo zvládnout "jen" druhou polovinu bakalářské práce a státnice)... a nedopadlo to zrovna tak, jak jsem plánoval. Nejmenovaný garant předmětu byl neúprosný jako vždy, v tuto chvíli stále ještě 1/3 studentů jeho sítem neprošla. Ale nevzdávám se. I přestože jsem se z různých zdrojů dozvěděl, že pravděpodobonost úspěchu se blíží nule, hodlám v nejbližší době podat žádost o třetí opravný termín zkoušky. Představa, že jsem se 3,5 roku snažil přiblížit titulu Bc. zcela zbytečně, se mi pochopitelně příliš nezamlouvá...
Ale život jde dál. I kdyby pánové z děkanátu FIT usoudili, že jsem pro fakultu zbytečnou přítěží, stále je tu možnost se znovu přihlásit a po složení přijímacích zkoušek si nechat uznat většinu předmětů - a směle pokračovat dál v "bezstresovém" studentském životě... Ale je tu háček. Státní pokladna ČR má počíháno na takové "věčné studenty" a pokud je mi známo, jakékoliv další studium (bez řádného dokončení současného) mě bude něco stát. Takže vyvstává jasná otázka: kde to "něco" sehnat? Možností je jistě nespočet, nicméně bohůmžel jen málo z nich může využít někdo tak ... (vyhlašuji soutěž "doplňte nejvhodnější slovo") jako já. Inu, nezbývá mi nyní nic jiného než se ponořiti do hlubin vod internetových a to pravé zaměstnání sobě najíti...
(P.S.: Jakékoliv případné tipy uvítám.)

Galfius bloguje... proč?

Tak to vypadá, že i já, ač stále se bránící téměř jakékoliv konformitě, jsem nakonec podlehl a začal psát blog. Proč? Inu, nakonec jsem usoudil, že bych tu rád něco po sobě zanechal a svět přece nemůže přijít o mé úžasné postřehy a poznatky;o) Ti, kdož mě znají, mě pochopí a ostatní se postupně pokusím seznámit se svou maličkostí...
Pro začátek jsem zde uvedl anketu na téma "blogování" - a kromě hlasů bych všem případným čtenářům byl vděčný i za slovní komentáře vyjadřující, co si myslíte o blogování. A ti, kdož mě znají, nechť, prosím, sdělí svůj názor, co si myslí (ach ano, ta nenáviděná otázka) o mém nápadu začít blogovat, případně zajímavé náměty k zamyšlení...