Lidé k sobě většinou nejsou upřímní, často myslí jen na sebe a nechtějí se vcítit do druhých. Pozorování ostatních jedinců a snaha pochopit jejich chování může vést k odhalení příčin různých problémů, případně může sloužit i jako prevence určitých problémů. Naučte se také mluvit o tom, jak se sami cítíte a co chcete - pomůžete tím ostatním pochopit vaše chování a vyhnout se případným problémům.
Jak často přemýšlíte nad příčinou chování lidí ve vašem okolí? Nebo nad příčinou chování vlastního? Ať už je člověk šťastný nebo nespokojený, je dobré svou situaci a duševní rozpoložení (momentální i dlouhodobé) zkusit rozebrat a zamyslet se nad tím proč se chováme tak, jak se chováme.
Pokud se někdo cítí dobře, je užitečné přijít na to, co je základní příčinou tohoto stavu (lze použít i některou z metod RCA), aby bylo snazší se do tohoto stavu dostat znovu. Stejně tak odhalení příčiny nepříjemného duševního stavu může pomoci tuto příčinu odstranit a být šťastnější a spokojenější. A tyto příčiny jsou často mnohem jednodušší, než se na první pohled může zdát.
Nejjednodušší je zřejmě začít pozorováním a rozborem sebe sama - zamýšlet se nad příčinami svého chování, a to jak v určitých situacích ("proč se mi nechce jít nakoupit"), tak i v obecném dlouhodobém měřítku ("proč jsem už tak dlouho nenapsal žádnou povídku" nebo "proč nerad chodím do práce").
Mezitím lze sledovat chování lidí ve svém okolí (ty, které člověk zná, i náhodné kolemjdoucí - např. "proč si tamta slečna hraje s pramenem svých vlasů", "proč si tamten chlapík podupává" a "proč na mě, zatraceně, tamten člověk tak divně kouká") a zkoumat možné příčiny jejich chování, případně srovnávat s chováním vlastním (a jeho příčinami); postupně pak třeba i zkoušet odhadovat, co budou dělat dál, jak budou reagovat na určité podněty a situace.
A co může být těmito příčinami? Nedávno mě zaujala teorie, že psychologické "výchozí nastavení" každého jedince je dané geneticky a v průběhu života na člověka pak působí různě silné vlivy (výchova, společnost, ve které se vyskytuje, rodina, přátelé, partner, atd.), které můžou toho nastavení změnit; ale když určitý vliv pomine, tak se člověk postupně vrátí do tohoto "výchozího nastavení" (opravdu změnit člověka může jen velmi extrémní situace/zážitek). Často se také může stát že jako příčinu určitého chování můžeme vidět nějaký dlouhodobý vliv a ve skutečnosti jde pouze o nějaký vliv krátkodobý (případně naopak).
Já osobně jsem při odhadování příčin chování často zařazoval pozorované jedince do určitých kategorií ("škatulek"; např. na základě sourozeneckých konstelací, slunečních znamení, typů podle vnímání světa (umělec, vědec, humanista, technik, ovce), SMILE, atd.), což je značně omezený pohled na věc a snadno může vést k předsudkům.
(Omlouvám se za mizernou soudržnost tohoto článku a nižší stylistickou i obsahovou kvalitu - toto je první verze, postupně psaná po částech během příliš dlouhé doby. Snad se mi časem podaří tyto své myšlenky přepsat do vhodnější podoby...)
Příspěvky
