Jak již bývá zvykem, na piknik většina účastníků vlastnoručně připravila nějaký zajímavý pokrm. Já jsem den předem se svou přítelkyní zhotovil již dlouho očekávaný medovník podle receptu od taverního "kolegy" Sikara. Ten se nám kupodivu povedl a i ostatními účastníky akce byl velmi kladně hodnocen. Ale nepředbíhejme...
"Zajímavá" byla už samotná cesta na sraz. Byl jsem domluven s dalšími třemi obyvateli největší vesnice (či nejmenšího města) a okolí, že bude nejvýhodnější vydat se k cajzlům hromadně vlakem. Inu, vlakem jsme se vskutku vydali, nicméně cesta nám trvala asi o dvě hodiny déle. Věděli jsme, že náš expres Slavkov zastavuje jen v Pardubicích a pak až v samotné stověžaté matičce, takže nás poněkud vyvedlo z míry, když jsme při druhém zastavení spatřili ceduli "Český Brod". Brzy nám bylo podáno vysvětlení, že mezi tímto městem (vzdáleným asi 20 km od Prahy) a našim cílem spadly troleje, tudíž bylo možné, že budeme čekat i několik hodin, že bude tato závada odstraněna. Abych zjistil další možnosti spojení, rozhodl jsem se využít jistoty přítomnosti mých známých matfyzáků u internetu - jenže vše nasvědčovalo tomu, že bude výhodnější čekat.
Asi po půlhodině všechny cestující vyhnala jistá průvodčí s "nabídkou", že si máme přestoupit do vlaku na druhé straně nástupiště. Učinili jsme tedy tak, ale vzápětí jsme toho téměř litovali, neboť se souprava vydala právě opačným směrem. Když jsme poté zastavili v městě Nymburk, ověřil jsem si opět přes své MFF připojení k internetu, že jsme... někde úplně jinde, než jsme chtěli být. I přestože mne ochotný student bombardoval nabídkami na "nejrychlejší" spojení (většinou obnášející několikahodinové zpoždění oproti plánu), naštěstí se vše v dobré obrátilo a na druhý konec vlaku byla připojena lokomotiva, která nás směle dotáhla až k onomu velikému městu, jehož sláva se prý hvězd dotýká.
Potom jsme podzemní šalinou, které tady bohovévědíproč říkají metro, dorazili do čtvrti háje, kde se mě místní snažili přesvědčit, že stejnojmenný lesík, kde se piknik konal, je ještě součástí onoho přerostlého zapadákova (kam se očividně nelze z Brna dostat dříve než za 5 hodin). Nicméně místo bylo vybráno dobře, takže jsme se tam navzdory vysokým teplotám okolních atmosférických plynů neupekli tak, jak mnohé pochutiny, které zde byly přichystány ke konzumaci.
Poté, co jsem ukojil většinu životně důležitých potřeb a přitom rozebral některé záležitosti s věrnými kolegy z mé milované místnosti Alianční, proběhla zkrácená zkouška našeho amatérského divadelního spolku (rozrostlého o několik nových členů - zajímavý byl minimálně jeden student práv v roli kněze, vysvětlujícího knížeti, že na církevní půdě jeho světské zákony neplatí) a pak už se vesele hrálo. Divadelní představení (kde jsem si mimochodem s potěšením zahrál Smrtě) - repríza díla našeho taverního scénaristy Skřítka, jenž přepracoval klasický příbeh o Romeovi a Julii - sklidilo úspěch. Piknik poté ještě nějakou dobu pokračoval dál, ačkoliv část účastníků byla nucena se navrátit do svých (většinou hlavnímu městu vzdálených) domovů. Ke konci se nás pár ještě vrátilo do dětských let na blízké dětské hřiště, ale když někteří zjistili, že od těch dob už poněkud přibrali na síle, raději jsme tato místa opustili, než by dřevěné atrakce mohly dojít k zásadní újmě.
Večer jsem taverníky byl nucen opustit, jelikož jsem chtěl navštívit své kamarády na kolejích MFF a využít jejich "nabídky" k přespání tamtéž. Poté, co jsem si nepříliš potěšeně připomenul "pořádkumilovnost" těchto existencí, se ti dva (zvaní Irigi a Tritas) rozhodli mi připomenout typicky českou "hospodskou kulturu". Mou maličkost více než prostředí onoho podniku spíše zaujala velmi vydařená bouřka (pod jejímž srdcem jsme procházeli) a následně mnohá zajímavá témata hovoru (kterých bylo tolik, že se mi v hlavě tolikrát přepsala přes sebe, že už si nyní žádné nevybavím). A samozřejmě také zjištění, že buďto studentský život neprospívá tělesným sílám mých kamarádů nebo byly mé šlachy během poslední doby vycvičeny lépe, než jsem předpokládal (pokud tedy lze k tomuto závěru dospět jen díky primitivnímu měření řečenému páka).
Den byl poté zakončen účastí na mojito party na dalším pokoji kolejí, kde jsem si mimo vychutnání tohoto podomácku vyrobeného nápoje užil také rozhovoru podnapilých studentů (o stále opakovaných témat se raději nebudu zmiňovat). Nicméně jsem situace využil pro další zkoušku mých schopností odhadu povahy určitých jedinců (a mimojiné i jejich sourozeneckých konstelací). Jakmile místo opustila zřejmě jediná osoba schopná rozumné konverzace, využil jsem toho jako záminku i k vlastnímu odchodu na lože.
Dalšího dne se konal ještě jeden sraz návštěvníků Taverny, a to procházka po trojské kotlině a okolí pod vedením zkušeného průvodce Lampáře. O tom, jaká zajímavá místa jsme navštívili, by však mohli mnohem lépe vyprávět jiní... Jen zmíním, že jsem rád, že jsem při této příležistosti opět po delší době mohl zapříst rozhovor s Darou, jenž je navzdory tvrzení jistých zlých jazyků "jen" mou dobrou kamarádkou.
Srazový víkend byl po mém návratu do města pod hradem špilberským úspěšně zakončen setkáním členů historické společnosti Arx Bona v příjemném prostředí čajovny Probuzený slon. Pln nejrůznějších dojmů, zážitků a informací jsem se následně vydal na poslední cestu tohoto dne - směr říše snů.
Příspěvky
