úterý 28. prosince 2010

Žlutá budoucnost?

Vzhledem k tomu, že moje nedávné diskuze s J. (tj. ten, se kterým jsem byl na Korsice) měly velmi zajímavé závěry, rád bych tu některé z nich zveřejnil. Předem upozorňuji, že se jedná čistě jen o osobní názory a spekulace zavedené do extrémů.
- Euro je jako jednotná měna pro celou Evropskou unii krajně nevhodná, protože státy s různou ekonomikou by neměly mít stejnou měnu - není pak možná devalvace měny v případě krize (viz Řecko) a ekonomicky slabší státy táhnou dolů státy silnější, protože ty pak musí platit jejich dluhy, aby se vyhnuli krachu těchto států a riziku řetězové reakce.
- Pokud se v tomto směru něco zásadního nezmění, většina jižních států pravděpodobně brzy dopadne jako Řecko a pokud začne Čína platit dluhy těchto států (viz Portugalsko), může to mít zajímavé následky, až bude chtít peníze zpátky.
- Spousta států "západního světa" je mnohem více sociálních, než si většina lidí myslí (viz progresivní daň).
- Z demografického hlediska je klasická "západní" civilizace odsouzena k zániku - typický "západní" člověk se většinu života věnuje studiu a práci a má 1-2 děti, tzn. jejich počet se snižuje, zatímco přistěhovalci se mnohem více množí a jsou často zvýhodňováni.
- Evropu pravděpodobně v budoucnosti ovládnou přistělovalci z východu a z Afriky (viz Francie) a původní obyvatelstvo se stane menšinou; trend přijímaní čínských holčiček do amerických rodin (protože Čína nemůže všechny uživit) je také námětem k zamyšlení.
- Když k těmto úvahám připojíme množství výrobků z Číny dovážených do "západního světa", začíná být jednou z nejrozumnějších investicí do budoucnosti kurz čínštiny...

neděle 28. listopadu 2010

Prahou bez MHD

Takřka do poslední chvíle jsem nevěděl, jak budu trávit tento víkend. První plán byl dvoukoncertní - v pátek Therion v Praze a v sobotu Zimní Masters of Rock ve Zlíně. Po několika změnách se nakonec plán ustálit na jediné jistotě a to sobotní akci Taverna druhým. Jenže vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo prodat lístky na koncert Therion, zajel jsem do Prahy v pátek sám. A vyplatilo se to...
- kupodivu je možné si koupit jízdenku SA na páteční odpoledne i jen pár hodin předem
- můj pocit z Prahy je stále stejný - nepěkné velké přelidněné město, plné aut a německých turistů
- první myšlenka proti MHD - jdu pěšky z Florence na místo koncertu
- když člověk hledá místo, kde by strávil příjemnou hodinu, narazí na zakouřenou palačinkárnu... v Praze je možné všechno
- naštěstí je hned za rohem čajovna, kde člověk může narazit na podezřele povědomou slečnu (škoda, že jsem neměl víc času, abych se s ní dal do řeči)
- sněží... nezdá se mi to?
- na oficiální začátky koncertů se nedá spoléhat (zná někdo z vás kapelu Loch Vostok?)
- členové některých metalových kapel mají zvláštní smysl pro kontrast - např. poměrně drsný styl Leprous vs. jejich společenské oblečení (vesty, kravaty, apod.)
- když jsem poprvé naživo spatřil Therion, jako první asociace mě napadla "freak show" (vypadají vskutku jako soubor zvláštních individuí...); lituji, že jsem si nevzal foťák
- druhá myšlenka proti MHD - jdu pěšky z koncertu na koleje, za kamarádem T.
- T. nacházím ve stavu velmi blízkému spánku (u něj je poměrně obvyklé spát v jakoukoliv denní hodinu, většinou však ne v době, kdy spí ostatní), což mi, vzhledem k mému poněkud hyperaktivnímu rozpoložení, nepřináší příliš radosti
- když se ráno podívám z okna, zjistím, že sníh je skutečný a včera se mi ty sypače vážně nezdály
- třetí myšlenka proti MHD - jdu pěšky z kolejí na místo akce Taverna druhým, přes Stromovku (s doprovodem T.), Ztracený ráj, Letenské sady a Hrad
- zdá se, že na Kampě nikdo neví, kde se nachází divadlo Kampa; navíc je tu skoro problém se domluvit česky...
- letošní dražba přinesla pozoruhodné situace - např. 3333 za ramínka a 2500 za slivovici; museli to opravdu potřebovat
- závěrečná myšlenka proti MHD - jdu pěšky skrz takřka celé centrum Prahy (v zimní sobotní večer); myslím, že 25 minut není špatný čas

pondělí 16. srpna 2010

Šest pohledů ze Slovenska

Kdesi v jedné moravské dolině žili dva jedinci - on a ona. A ti si tam tak dlouho lebedili, že skoro zarůstali mechem. Až jednoho dne se on dozvěděl, že kdesi daleko na východě za horami stojí velký hrad, jehož pán prý ovládá síly živlů. I rozhodli se oba, že se na hrad vydají, aby se od pána něčemu přiučili.
Jenže pán hradu k sobě jen tak někoho nepustil - říkalo se, že hrad byl chráněn mocnými kouzly, které dovolily vstoupit dovnitř jen tomu, kdo pozná sílu všech čtyř živlů. Ale také se povídalo, že nedaleko území toho pána je tajemné místo jménem Slovenský ráj, kde prý spolu živly bojují každý den. Inu rozhodli se ti dva, že se tam vydají...


Kdepak, takhle by to nešlo, na psaní pohádek nemám talent. Zkusíme to jinak...

21.6.2010 - žlutobusem do Popradu, vlakem do Vydrníka, pěšky přes Hrabušice (odmítnuta místní nabídka ubytování typu "privat") do kempu Podlesok, zde jen 2 stany včetně našeho, procházka ke Kláštorisku, po cestě zpět dolů tma a déšť

Anebo...

Suchá Belá je jedna z nejnavštěvovaněšjích roklin Slovenského ráje, vedoucí korytem stejnojmeného potoka. Vstup do ní je označen velkou cedulí jasně viditelnou již od blízkého kempu Podlesok. Pokud byste jí náhodou i tak přehledli (pozn. autora: jako já), místní obyvatelé vás rádi navedou na správnou cestu. Stezka je značena zelenou turistickou značkou, většinou je kategorizována jako náročnější, její průchod je možný jen ve směru proti proudu a měl by trvat přibližně 2 hodiny (pozn. autora: nám to trvalo 4 h). Pro tuto cestu je doporučeno mít především pevné boty, případně další vybavení do terénu (pozn. autora: ne promokavou sportovní obuv s hladkou podrážkou, jakou měla moje přítelkyně).
Trasa stezky je značně proměnlivá a závislá na množství vody v potoce, na mnoha místech je potřeba překonávat vodu s pomocí nejrůznějších improvizovaných a dočasných pomůcek (např. více či méně uvolněné kameny, klády, vlhké téměř hladké skály, kořeny stromů rostoucích na kolmém břehu, apod.). V nejobtížnějších úsecích je doporučeno využívat dřevěných a kovových žebříků (svislých i vodorovných). Pokud neuvidíte turistickou značku déle jak půl hodiny, jdete pravděpodobně špatným směrem. Pokud se šplháte do kopce, který je zarostlý stromy a neprostupnými keři, jdete pravděpodobně také špatným směrem. Pokud narazíte na jez/vodopád a nevede kolem něj žádná cesta/žebřík/apod., jdete zcela jistě špatným směrem (pozn. autora: všechny tyto situace jsem zažil na vlastní kůži). Je proto vhodné se držet v dohledu zkušenějších turistů, kteří tuto trasu zřejmě nejdou poprvé (pozn. autora: to se nám podařilo až v závěrečné části stezky).
Po cestě můžete vidět několik vodopádů - Misové vodopády, Okienkový vodopád, Boční vodopád, Korytový vodopád. Taktéž můžete obdivovat velké množství zajímavých zástupců fauny a flóry, včetně některých vzácných druhů. Doporučuje se však neobdivovat příliš dlouho se na místech, kde můžete bránit průchodu dalších turistů (pozn. autora: nebo četností této činnosti zkoušet trpělivost svého doprovodu).
Stezka končí nedaleko pramenu potoka u rozcestníku, který je závěrečným bodem více cest. Pokud jste znaveni, doporučuje se využít blízkého přístřešku pro odpočinek a případné občerstvení (pozn. autora: nikoliv volné prostranství, kde fouká studený vítr a opravdu promočené ponožky neušuší). Dále můžete pokračovat směrem do jižní části národního parku, na východ ke Kláštorisku nebo na sever do kempu Podlesok (pozn. autora: večeře v místní restauraci rozhodně přijde vhod).

Takhle by to zřejmě dlouhodobě nešlo. Takže...

Den třetí
Konečně slunce! Do kempu večer přijel dětský tábor a jsme poněkud znaveni z včerejšího výletu, takže pro dnešek něco lehčího - roklina Piecky. Nejdříve podél Hornádu, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, kytky kvetou, potok zurčí, nikde ani noha, prostě idylka. Procházíme vesničkou Píla do ústí rokliny a pak už převážně potokema podél něj. Rozhodně pohodovější cesta než včera, užíváme si klid. Za celou cestu nepotkáme ani živáčka, zato spoustu pestrobarevných květin a drobných živočichů. A samozřejmě vodopády! Terasový a velký, oba příznačně pojmenovány. Po návratu opět večeře v restauraci.

A co třeba...

Věříte průvodcům a mapám? Cha, tak to jste ještě nebyli ve Slovenském ráji! Prý jedno z nejdeštivějších období v roce - slunce přitom pálí skoro jako na poušti (a ty otravné mouchy k tomu!). A pohodová cesta po vrstevnici? O tom si můžete nechat zdát... Někdo by to možná svedl na chybu měřítka, ale já říkám, že podle mapy to mělo být rovně a místo toho jsme šli skoro pořád do kopce, až k ústí Bielého potoka. A nesli jsme si všechno pěkně na zádech. Všechno! Pak se má člověku chtít vyjít na nějaký Tomášovský výhlad...
A co se týče kempů, darmo mluvit! Podle průvodce jsou v celém Slovenském ráji 3 kempy - Podlesok a Čingov v severní části a Dedinky v jižní. No jo, ale kdy naposledy se tam někdo z autorů byl podívat, hm? Podlesok byl fajn, ale Čingov? Zavřený a prý už pár let! Opuštěné to tam je! Tak jsme si museli postavit stan u lesa.

A jak to nakonec dopadlo s hradem a jeho pánem?

Dva poutníci vychází z Podhradí na cestu k hradu. Ale čím víc se blíží, tím víc je jim jasné, že něco je špatně. Ano, zdá se, že hradu poněkud ubylo od dob jeho slávy. Na místech, kde kdysi stál velký palác, zůstaly jen holé zdi.
Znavení poutníci vcházejí na nádvoří a nestačí se divit. Jak velký tento hrad kdysi musel být! Jeden pán si zde postavil sídlo a dalšímu se nelíbilo, tak si postavil další o kousek vedle... a tak dál, až zaplnili celý kopec. A teď? Teď tu žijí už jen sysli a hnízdí draví ptáci. Ale ještě pořád tu alespoň přes den pobývají takoví, kteří vědí o tom, jaký hrad byl kdysi. A tak se poutníci připojí k dalším návštevníkům opuštěného sídla a naslouchají příběhům o dávných časech...



pátek 13. srpna 2010

Masters of Rock 2010

Léto se pomalu chýlí ke konci a ačkoliv (nebo možná právě proto) jsem měl/mám v jeho průběhu spoustu zajímavých zážitků a postřehů k zapsání, nezvládám je zaznamenávat. Tak alespoň zatím s notným zpožděním přináším pár poznámek z letošního festivalu Masters of Rock:

- projev moderátorky festivalu byl opět poněkud obtěžující a zmatený, např. Tarja podle ní měla mít 4 různé části vystoupení - rozdělené tak, aby si na své přišli fanoušci její sólové tvorby, "starých" Nightwish i experimentů (typu Dvořáková Rusalka - samozřejmě v jejím podání nepříliš rozpoznatelná); nakonec se však koncert skládal z převážné většiny z poněkud uspávajících balad
- nechápu obrovský vzestup oblíbenosti kapely Sabaton v posledních letech, vždyť jsou téměř všechny jejich skladby takřka stejné...
- neúčast kapely Delain, od níž jsem si sliboval jeden z mála nových pozitivních zážitků, byla pro mně velkým zklamáním; to, že místo toho měly delší vystoupení kapely typu Destruction, mi to vážně nevynahradilo
- členové kapely Manowar už neví, co by provedli, aby upoutali pozornost - trhání strun mi vážně poutavé nepřipadá a jejich ohňostroj překoná kterýkoliv z Ignis Brunensis (a to je to prý stálo několik miliónů... od nějakého vizovického prodejce)
- kapela "Legendy se vrací" byla výborným zpestřením festivalu, a letos byla zřejmě jediná, která se svým (akustickým) stylem vynikala mezi ostatními
- Ralf Scheepers zněl (kdysi dávno) lépe v Gamma Ray než nyní v kapele Primal Fear
- hlas původního zpěváka Bloodbound mi vyhovoval víc než toho současného... tak mě napadá, ono obecně v posledních letech bylo mnoho dobrých zpěváků a zpěvaček nahrazeno
- Lacrimosa pro mě byla nejpříjemnějším překvapením celého festivalu, do té doby jsem je moc neposlouchal, ale teď mně opravdu zaujali... jen kdybych pořád nemusel přemýšlet nad poněkud zženštilým vzhledem a vystupováním zpěváka a celkově podivným dojmem jednotlivých členů kapely
- u všech ostatních kapel si mi dostalo toho, co jsem od nich očekával (ve všech smyslech této věty)
- v průběhu čekání na vlak jsme přijali nabídku dvou místních brigádníků (přivydělali si tu jako "ostraha") na odvoz do Zlína a po cestě vyslechli spoustu zajímavostí ze zákulisí (bohužel už si teď většinu nevybavím... to je holt nevýhoda zápisků se zpožděním)

středa 28. dubna 2010

Jak jsme jeli do Libušína

Obraz první
Obsazení: Nissan Micra, B. (řidič), G., N.
Silnice E48 z Prahy směrem na Karlovy Vary.
G. telefonuje, snaží si zapamatovat diktovaná jména vesnic a proklíná svou nepřipravenost na cestu.
Následně s B. sleduje cedule podél stále se zužující cesty. Žádný z podivných nápisů není nikomu povědomý.
N. nečinně přihlíží, nekomentuje.

Obraz druhý
Obsazení: Nissan Micra, B. (řidič), G., N.
Hořesedly - vesnice ležící na E48, rozhodně však mimo "plánovanou" trasu.
B. telefonuje, G. si zapisuje jména vesnic a přesný popis cesty, včetně odboček na křižovatkách, do mobilu.
N. nečinně přihlíží, nekomentuje.

Obraz třetí
Obsazení: Nissan Micra, B. (řidič), G., N.
Silnice 606, křižovatka poblíž Stochova - doprava směr Lány, doleva směr Kačice (ale cedule tvrdí Slaný).
B. a G. marně hledají odbočku na Kačice, nakonec Nissan Micra pokračuje rovně.
N. nečinně přihlíží, nekomentuje.

Obraz čtvrtý
Obsazení: Nissan Micra (s prasklou přední pravou pneumatikou), B. (řidič), G., N.
Silnice 606 mezi Tuchlovicemi a Kamennými Žehrovicemi.
B. vítězoslavně nachází v kufru rezervu a hever.
Následně s G. dumají nad způsobem použití heveru.
G. nakonec s pomocí intuitice používá hever (rozhodně jiným způsobem než jeho výrobce zamýšlel) a společnými silami s B. vymění kolo.
N. nečinně přihlíží, nekomentuje.

Obraz pátý
Obsazení: Nissan Micra (s prasklou přední pravou pneumatikou - rezervní), B. (řidič), G., N.
Kamenné Žehrovice, za první zatáčkou.
B. nadává na mizernou práci silničářů, G. telefonuje a snaží se jednoznačně určit svou polohu.
N. nečinně přihlíží, nekomentuje.

Obraz šestý
Obsazení: B., G., N.
Kamenné Žehrovice, místní non-stop hostinec.
G., B., N. sedí u stolu, popíjejí pivo a přemýšlí, jestli by nebylo lepší zůstat v nedalekých Krušovicích.
Na druhou stranu, nebylo by pak o čem psát a vyprávět.

sobota 27. března 2010

Země korku, kachliček a Vaška objevitele

Minulé dva týdny jsem byl na služební cestě v Portugalsku. Vzhledem k tomu, že se zde nemůžu rozepisovat o souvisejících pracovních záležistostech, tak zkusím alespoň v bodech přiblížit ty nejzajímavější okamžiky a postřehy.

neděle 7. března t.r.
- Jeden z kolegů nám při čekání na letadlo povídá o statistikách pádů letadel. Jsme rádi, že si často chodí zakouřit ven.
- Většina lidí zřejmě považuje někoho, kdo si bere na služební cestu průvodce po Portugalsku, za exota.
- Téměř všechny taxíky v Portugalsku jsou Mercedesy. Později se dozvídám, že je to díky tomu, že déle vydrží (a Portugalci nejsou dost majetní na to, aby si příliš často kupovali auto).
- Portugalština nemá (minimálně pro česky mluvícího člověka) jednoznačnou výslovnost. Portugalci mají naopak problém s vyslovováním českých jmen - jeden z kolegů byl překřtěn na "Džena".
- Portugalská nákupní střediska vypadají v podstatě úplně stejně jako v ČR. Jen v KFC obsluhují černoši a v neděli je zavřená hlavní část hypermarketu.
- Je pohodlné mít sám pro sebe dvojpostel a vanu. Ale chvíli trvá, než člověk přijde na to, jak fungují místní kohoutky.
- Následkem nezvyku z létání může být nepříjemný pocit houpání při usínání.

pondělí 8. března t.r.
- Sladká a vydatná snídaně pomáhá dodat energii pro celé dopoledne.
- Portugalci začínají pracovat až od 9:30. Nebo alespoň ti, se kterými tu máme spolupracovat.
- Portugalci se tváří, že jsou smíření se svým ne zrovna potěšujícím osudem. Průvodce tvrdí, že vědí, že staletí, kdy byla jejich země jednou z velmocí, jsou nenávratně pryč. "Project manager", který ztratil hlas, této představě celkem napomáhá.
- Místní pobočka má rozhodně lepší výběr jídel než ta naše.
- Portugalci jsou přátelští a pohostinní a zřejmě většinu věcí berou v klidu a s nadhledem. Alespoň v rámci jejich zaměstnání to tak vypadá.
- Služební notebook je sice nesporná výhoda, nicméně když firemní programy blokují hotelový přístup k internetu, je poměrně náročné tuto výhodu plně využít.

úterý 9. března t.r.
- Portugalští taxikáři často žijí v domnění, že jejich rodným jazykem mluví dost lidí na to, aby necítili potřebu učit se nějaký jiný. Dostat se s jejich pomocí na nepřesně určené místo je pak zajímavou výzvou.
- Úroveň technologií a procesů jisté části nejmenované portugalské firmy raději nebudu komentovat. Zřejmě souvisí s celkovým přístupem místního obyvatelstva k životu.
- Restaurace (alespoň ta, kde obědváme) mají příjemnou rodinnou atmosféru a ochotnou portugalsky mluvící obsluhu. Vždy se stará o to, aby host měl pořád něco na stole (ale platil jen za to, že si něco dá).
- Jídelníček se dělí na dvě základní kategorie - ryby a maso. Občas jsou v nabídce i těstoviny. A samozřejmě výběr vynikajících zákusků.
- Běžný pracovní oběd trvá alespoň 1-2 hodiny a je doplněn konverzací v přátelském duchu. A samozřejmě skleničkou alkoholu na dobré trávení.
- Jít na procházku v neznámém prostředí může brzy vyústit v půlhodinovou chůzi po dálnici a kapitulaci u pobočky Microsoftu.

středa 10. března t.r.
- Ne vždy trvá cesta do práce 45 minut. Kolony se totiž většinou tvoří jen v jednom směru.
- Když mám příležitost pracovat samostatně, znamená to, že dostanu i příležitost promluvit. Jen je škoda, že tento den je jedním z mála, kdy se tak děje.
- Když hledáte pobočku mezinárodního rychlého občerstvení, můžete narazit na klasickou restauraci.
- V každé správné restauraci by měl být alespoň jeden obsluhující, který zná jedno anglické slovo, aby měl co nabídnout zahraničním hostům. V případě toho, se kterým jsem se setkal já, to bylo "fish". Moje objednávka se tím značně zjednodušila.
- Portugalské pracovní tempo a místní rychlost šíření informací zřejmě nepočítaly se zvyky zaměstnanců naší české pobočky.
- Pro hraní RPG přes Skype je nutné být předem vhodně naladěn.

čtvrtek 11. března t.r.
- Alespoň někteří Portugalci jsou schopni se přizpůsobit požadavkům návštěvy ze zahraničí. Je prostě jen potřeba znát ty správné lidi a všechno pak jde snáz.
- Majitelé vesnických podniků (kombinace obchodu s potravinami a hospody/restaurace) nejsou zvyklí na nároky českomoravských hostů, pokud jde o potřebné množství piva.
- Zvyky v množství vypitého piva se mohou lišit i mezi jednotlivými českomoravskými hosty. Následky se pak také různí.
- Jsem rád, že dokážu správně odhadnout chvíli, kdy je výhodnější přestat být společenský.

pátek 12. března t.r.
- Občas je náročné udělat si jednoznačný obraz o něčem, když se o něco takového nikdo předtím nesnažil. Nenacházím vhodné přirovnání pro svou situaci.
- Když se rozhodnu dočíst si knihu, neměl bych začít hrát "Hon na kuře".

sobota 13. března t.r.
- Není mnoho těch, kteří si chtějí prohlédnout hlavní město (na jehož okraji v podstatě celou dobu pobýváme) natolik, aby vstali v první polovině dne. Dva.
- Systém lisabonské MHD není příliš vstřícný k cizincům. Dostat se z jednoho místa na druhé může být úkolem obtížností srovnatelný se složením Rubikovy kostky. Než na to člověk přijde, může si poměrně slušně odlehčit peněženku.
- Hlavní část jistorického centra Lisabonu se skládá převážně z dvou náměstí a ulic mezi nimi, několika kostelů, kláštěrů v různých stupních rozkladu, výtahu v eiffelovském stylu a hradu. Z "hradu" sv. Jiří je pěkný výhled, otázkou může být, zda vstupné stojí za to.
- V těchto místech se dá (až příliš) snadno sehnat leccos - např. marihuana, všudypřítomné pečené kaštany nebo pravé ručně vyráběné kachličky z 16. - 19. století.
- Co se týče sladkého pečiva, místní nabídka je rozhodně bohatší než v české kotlině.
- Belém stojí za to navštívit např. pro výhled na nejdelší evropský most, několik monumentů na břehu moře/řeky a samozřejmě Moistero dos Jeronimos. Před klášterem si lze odpočinout v příjemném parku s fontánou a uvnitř kostela spočívá slavný Vašek.

neděle 14. března t.r.
- Občas není na škodu se zdržet na místě, které nebylo v plánu cesty. Cascais je v tuhle dobu poměrně příjemné místo k procházce (např. k Pekelné tlamě).
- Řidiči meziměstských autobusů věří svým schopnostem víc než někteří jejich cestující. Alespoň mí kolegové považovali tuto jízdu po úzkých klikatých silnicích za adrenalinovou.
- Jsem zřejmě jediným členem naší výpravy, který vyrazil do Sintry poznat místní pamětihodnosti zblízka. Myslím, že výstup k zřícenině maurského hradu a kýčovitě barevnému Palácio da Pena stál za to. A téměř jsem to stihl za 2 hodiny, jak jsem odhadoval.
- Ne vždy vypadá západ slunce dostatečně fotogenicky. Ale zátiší se Super Bockem má taky něco do sebe. Na nejzápadnějším mysu kontinentální Evropy.

čtvrtek 18. března t.r.
- Když se nepodaří dostat se včas do lisabonského oceanária, stojí za to si počkat na soumrak. Moderní budovy v okolí, vystavěné v rámci výstavy Expo 1998, jsou rozhodně fotogenické.
- I prodavač jízdenek na nádraží vás může nasměrovat na špatný vlak.

pátek 19. března t.r.
- To, že cache má anglickou nápovědu k nalezení, neznamená, že ji lze snadno nalézt. Inu, travel bug pocestuje zpět do ČR.
- Navzdory poznámkám mých kolegů, i žena může pilotovat letadlo.

(a mimochodem)
- Nikdy bych nečekal, že budu považovat víkend v Praze za jeden z nejvydařenějších.