Na prahu Asie (část 2/2)

organizace zájezdu
- na letišti je potřeba být 2 hodiny před odletem, aby vyslankyně české CK mohla cca 10 % účastníků zájezdu informovat o tom, že budou odbaveni u 3 určitých přepážek (které jsou jako jediné otevřené); v Turecku si pak turisty již převezme turecká CK
- turecká CK je přesvědčena o tom, že české turisty je potřeba různobarevně okroužkovat, aby bylo očividné, na co mají právo a pro jistotu je v každém hotelu hlídat, zda nev(y)nášejí potraviny nebo zbraně
- v rámci poznávacího zájezdu bylo možné si zakoupit večeře (za cenu > 10 h minimální mzdy), obědy (za cenu poloviční oproti večeřím), případně v místě hromadného stravování vyčkat, než se ostatní dostatečně nasytí z různorodého výběru pokrmů (různorodého na jednotlivích stravovištích i množstvím a kvalitou); tato místa jsou samozřejmě dostatečně vzdálena od jakýchkoliv turistických zajímavostí (s výjimkou obchodů se suvenýry), aby skupina zůstala pohromadě a bylo jednodušší ji organizovat (tedy ne že by 200 českých důchodců mělo zrovna někam naspěch...)
- aby náhodou někdo nezaspal odjezd k další pamětihodnosti, je potřeba všem účastníkům zájezdu objednat buzení telefonem alespoň 1,5 hodiny před daným odjezdem, nehledě na jejich osobní názor, kolik času sami potřebují
- nejčastěji používané slovo našeho tureckého průvodce bylo "komm", případně "schnell" - rychlost pohybu zřejmě není příliš závislá na věku, nýbrž na původu
- díky tomuto průvodci se mi do paměti nesmazatelně zapsaly některé nápady antických stavitelů (např. pokládání kamenů ve stylu "rybí páteř"), avšak o tom, kdo na daném místě žil a jak, jsem se pranic nedozvěděl (narozdíl od cestovatelů okupujících druhý autobus)
- větší stravovací zařízení s větším počtem zaměstnanců => horší organizace oběda (a nemožnost zajištění jednotné přílohy)

překladatelka
- často se chlubí vlastní neschopností
- dokázala zplodit výklad, který obsahoval chyby snad všech možných druhů - některé příklady:

- délka celistvého výkladu 1-5 vět (následovaných pauzou o délce 1-30 minut) - mluví k posluchačům (většinou důchodci) jako k nesamostatným malým dětem
- mnohonásobné opakování faktů (často zcela zřejmých) i celých vět
- zaměňování slov: architekt (= archeolog), solárium (= solární panel), pelikán (= plameňák)
- výplňová slova: "trato" (= tady to?), samozřejmě, vlastně, jakoby, potom, ten/ta/to/atd., taková ta, apod.
- špatné tvary slov: "je tam spoustu", "města stály", "pomerančemi", "s těmi letenky"
- hovorové výrazy/nářečí: "dýl", "zaplacíno", "kór", "před Celsiovo knihovnou"
- začátek věty: "takže...", "jinak..."
- výslovnost: prodlužování předposlední slabiky slov (lokomotíva, Pamukkále, apod.)
- perly: "mocenské mocnosti", "chrám obětovaný Diovi", "bleskem zabije chrám", "Trója je stará 1200 let" (založena roku 1200 př.n.l.), "jí se jen dámské fíky" 

Na prahu Asie (část 1/2)

Minulý týden jsem poprvé opustil rodný světadíl a stálo to za to. Viděl jsem nevídané a slyšel neslýchané a to s nábojem kladným i záporným. Inu, zde je přehled některých mých poznatků z této cesty:

Istanbul
- Istanbul má zřejmě nejen neurčitý počet obyvatel (oficiálně cca 12 mil., ve skutečnosti 15-20 mil.), ale i neurčité hranice - jak jinak by bylo možné, že "ubytování v Istanbulu" zmanená, že k hlavním památkám je to z hotelu cca 60 km?
- bílé mešitě sultána Ahmeta se u nás říká Modrá mešita
- nic turistu tak nenaláká navštívit palác Topkapi jako vyprávění o šílenci, který zde nedávno postřílel několik náhodných návštěvníků (naše překladatelka nám o den později také během cesty po dálnici vyprávěla o nešťastném psovi, který způsobil nepojízdnost jednoho z dalších autobusů její CK)
- římskému císaři Theodosiovi se zalíbil jeden obelisk z Karnaku natolik, že ho nechal rozřezat a odvézt do Konstantinopole, aby kolem něj mohli závodit koně; podobný osud potkala i obětní trojnožka z Delf (přeživší zbytek nyní známý jako Hadí sloup)

Turecko
- v této zemi zřejmě neexistuje standard pro určování třídy hotelu, hvězdičky si však občas najdou své místo samy (např. když jim připadá, že je jich na určitém hotelu příliš mnoho, tak raději z fasády pod jménem hotelu odpadnou)
... ale všechny pokoje a koupelny vždy musí mít dostatek zrcadel, která vynahrazují případné menší rozměry půdorysu; možnost koupele v horké vodě obohacené minerály zřejmě vynahrazuje vybavení pokoje
- hustota toulavých psů a koček je na první pohled úměrná hustotě obyvatelstva (včetně dočasněho, tzn. turistů)
, zřejmě protože "lidé psům zajišťují obživu"
- málokdo z místních obyvatel počítá s tím, že jejich rodnou zemi navštíví někdo, kdo nemluví turecky, německy nebo rusky - a to včetně průvodců místní CK, která mi pobyt zajistila (i když ti měli alespoň překladatelky, které chápaly přinejmenším základní německé výrazy); možná je to i díky tomu, že němečtí turisté zde mnohem víc investují do suvenýrů trvalejší hodnoty (např. ručně tkané koberce) než do zájezdu samotného (údajně cca 160 euro/os.) + Turci si často do Spolkové republiky jezdí přivydělat
- jediný anglický TV program dostupný v hotelu se zabývá užitečnými zprávami ze světa, např. o tom, jaký má smysl jíst nudle ve vaně
- na příval turistů chtivých místní měny tu nejsou zřejmě připraveny hotely ani banky, nýbrž bankovní automaty (umožňující kupodivu i proměnu měny s ne zcela nevýhodným kurzem)
- údajně neexistuje něco jako turecký žebrák, Turci jsou však schopni prodat komukoliv cokoliv (např. "genuine fake watches") kdekoliv (např. uprostřed dálnice) a navíc je neuvěřitelně baví smlouvat o ceně - kvůli ceně jsou ochotni i třeba tvrdit (s náležitou naléhavostí), že jsou vaši sourozenci nebo (budoucí) partneři
- správný turecký obchodník dokáže potenciálního zákazníka přesvědčit o tom, že jen on mu může prodat to, co potřebuje, a to za nejlepší možnou cenu - např. průvodce Istanbulem v češtině (= s českým nápisem na přebalu) nebo turecký med (= lokum, želatina s oříšky)
- navzdory tomu, co tvrdí česká překladatelka (nebo dokonce turecký průvodce?), cenovka na trhu znamená výchozí cenu pro smlouvání, nikoliv pevně určené ohodnocení
- Turci zřejmě tak rádi pečují o své tělo, že mají posilovací stroje i na ulici
- Atatürk ("Otec Turků"), nepřítel pravověrných muslimů, ochránce Turecka a práv žen, sice ubránil Turecko před Řeky (a založil Tureckou republiku) a Řekové odtud byli víceméně vyhnáni, nicméně většina blízkých ostrovů stejně patří Řecku
- když ruský Američan Heinrich Schliemann pátral po bájném pokladu trojského krále Priama, prý se nemilosrdně prohrabal napříč několika vrstvami starověkého osídlení, což mu mnozí archeologové dodnes vyčítají (nicméně jinak by pozůstatky Trójy zřejmě byly objeveny mnohem později, či vůbec)
- v Turecku je eukalyptus údajně známý jako "turistický strom", protože podobně jako turisti hodně pije (až 500 litrů vody) a loupe se
- v průběhu cesty jsem téměř získal pocit, že čím víc na jih se člověk vydá, tím zachovalejší starověké památky uvidí (Trója -> Pergamon -> Efes), Hierapolis tuto představu však pohřbil
- voda obohacená vápníkem, patřičně nasměrovaná umělýmy koryty se stavidly řízenými počítačem, dokáže vytvořit "světové dědictví" (nejsem si zcela jist, zda to ještě lze považovat za "přírodní dědictví" či za "kulturní dědictví")
- u nás by se zřejmě nestalo, že plavčík návštěvníka bazénu pozve na čaj a kus řeči
- ručně utkat jeden metr čtvereční koberce s gordickými uzly trvá 3-10 měsíců (podle materiálu a hustoty uzlů)
- larva bource morušového sežere cca 10 kg listí během 10 dní, pak se zakuklí a pokud ji dokážete v tomto stavu zavraždit, můžete získat až 1 km hedvábného vlákna
- Italové prý vykupují turecký mramor a olivový olej a následně je dále prodávají jako vlastní
- protože Turci jsou schopni vjet motorovým dopravním prostředkem kamkoliv a kdykoliv, mají všechny chodníky zvýšené patníky a semafory jsou i na kruhových objezdech; netrpělivé řidiče jistě na místních semaforech potěší odpočet červené/zelené
- ani obrovský několikapatrový sklad údajně největšího evropského výrobce kožených oděvů nestačil k tomu, abych si z Turecka odvezl kvalitní, trvanlivý a padnoucí suvenýr, slučující se s mým vkusem
- ať se Turci snažili sebevíc (jeden chtěl i porušit své pravidlo, že nechodí se slečnami pod 24 let), jediné, co jim moje sestra dala, byl shovívavý úsměv; zatímco moje mimoslovní projevy zřejmě většinu ziskuchtivých obchodníků brzy odradily
- Antalya má 300 klidných slunečních dní v roce - z toho vyplývá, že v době naší návštěvy tam byl největší vítr a bouřka za posledních několik let, tento vítr navíc uprostřed noci zlomyslně používal naše dveře jako hudební nástroj
- turecká vláda se snaží zlepšovat životní podmínky chudším - např. existují 3 sazby DPH (1% pro základní potraviny, 8% potraviny a textil, 18% ostatní), progresivní daň z příjmu
- Turci tak rádi opékají, že mají zabudované krby i na balkónech paneláků, kromě toho také rádi sledují televizi (i polorozpadlé domy mají na střeše satelit), pijí čaj (v malých skleničkách) a hrají vrhcáby (klidně i na rušné ulici uprostřed města)
- turečtina zřejmě přebrala některé výrazy z francouzštiny, avšak s foneticky bližším přepisem (kuaförü, asansör, büfe, otobüs, atd.)
- cedule "plaj" ukazuje směrem k moři, nikoliv nutně k pláži
- občerstvení na letišti může neznalého člověka stát i o polovinu víc, než je napsáno na cenovce (díky poplatkům za převod měny)
- čeští důchodci se dokáží nachladit i na jaře u Středozemního moře (že by to bylo tím, že místní mu říkají Bílé moře?)

čemu věří čeští důchodci
- bankomat potřebuje číslo jejich pasu - zřejmě proto, aby ověřil, že jim může vydat peníze v zahraniční měně
- každý přece umí česky - a když něco Turek nepochopí napoprvé, tak mu to klidně zopakujeme

Nedostatek informací a příčiny chování

Téměř všechny problémy jsou způsobeny nedostatkem informací.
Lidé k sobě většinou nejsou upřímní, často myslí jen na sebe a nechtějí se vcítit do druhých. Pozorování ostatních jedinců a snaha pochopit jejich chování může vést k odhalení příčin různých problémů, případně může sloužit i jako prevence určitých problémů. Naučte se také mluvit o tom, jak se sami cítíte a co chcete - pomůžete tím ostatním pochopit vaše chování a vyhnout se případným problémům.

Jak často přemýšlíte nad příčinou chování lidí ve vašem okolí? Nebo nad příčinou chování vlastního? Ať už je člověk šťastný nebo nespokojený, je dobré svou situaci a duševní rozpoložení (momentální i dlouhodobé) zkusit rozebrat a zamyslet se nad tím proč se chováme tak, jak se chováme.
Pokud se někdo cítí dobře, je užitečné přijít na to, co je základní příčinou tohoto stavu (lze použít i některou z metod RCA), aby bylo snazší se do tohoto stavu dostat znovu. Stejně tak odhalení příčiny nepříjemného duševního stavu může pomoci tuto příčinu odstranit a být šťastnější a spokojenější. A tyto příčiny jsou často mnohem jednodušší, než se na první pohled může zdát.
Nejjednodušší je zřejmě začít pozorováním a rozborem sebe sama - zamýšlet se nad příčinami svého chování, a to jak v určitých situacích ("proč se mi nechce jít nakoupit"), tak i v obecném dlouhodobém měřítku ("proč jsem už tak dlouho nenapsal žádnou povídku" nebo "proč nerad chodím do práce").
Mezitím lze sledovat chování lidí ve svém okolí (ty, které člověk zná, i náhodné kolemjdoucí - např. "proč si tamta slečna hraje s pramenem svých vlasů", "proč si tamten chlapík podupává" a "proč na mě, zatraceně, tamten člověk tak divně kouká") a zkoumat možné příčiny jejich chování, případně srovnávat s chováním vlastním (a jeho příčinami); postupně pak třeba i zkoušet odhadovat, co budou dělat dál, jak budou reagovat na určité podněty a situace.

A co může být těmito příčinami? Nedávno mě zaujala teorie, že psychologické "výchozí nastavení" každého jedince je dané geneticky a v průběhu života na člověka pak působí různě silné vlivy (výchova, společnost, ve které se vyskytuje, rodina, přátelé, partner, atd.), které můžou toho nastavení změnit; ale když určitý vliv pomine, tak se člověk postupně vrátí do tohoto "výchozího nastavení" (opravdu změnit člověka může jen velmi extrémní situace/zážitek). Často se také může stát že jako příčinu určitého chování můžeme vidět nějaký dlouhodobý vliv a ve skutečnosti jde pouze o nějaký vliv krátkodobý (případně naopak).
Já osobně jsem při odhadování příčin chování často zařazoval pozorované jedince do určitých kategorií ("škatulek"; např. na základě sourozeneckých konstelací, slunečních znamení, typů podle vnímání světa (umělec, vědec, humanista, technik, ovce), SMILE, atd.), což je značně omezený pohled na věc a snadno může vést k předsudkům.

(Omlouvám se za mizernou soudržnost tohoto článku a nižší stylistickou i obsahovou kvalitu - toto je první verze, postupně psaná po částech během příliš dlouhé doby. Snad se mi časem podaří tyto své myšlenky přepsat do vhodnější podoby...)

Tvorba RPG dobrodružství a vedení hry

V rámci letošního GameConu jsem se zúčastnil několika víceméně teoretických přednášek týkajících se tvorby světa/dobrodružství pro RPG a následného vedení RPG sezení.
Mezi přednášejícími byli příznivci různých přístupů (dávající vypravěčské pravomoci hráčům nebo výhradně GM/PJ, zastávající propracovanou herní přípravu nebo improvizaci, atd.) a někteří z nich očividně měli problém přijmout fakt, že různí GM/PJ/hráči mohou od hry chtít různé věci - a jejich konkrétní přístup není jediný správný.
Zúčastnil jsem se např. přednášek "Příprava hry a hráčská invence", "Stavba příběhu + detektivky a konspirace", "Výhra PJe, aneb jak zabránit vyhoření", "Dobrý souboj v DrD?". Případným zájemcům můžu sdělit, co jsem z konkrétních přednášek získal; nicméně rád bych tu shrnul alespoň některé základní myšlenky a přístupy, které mě zaujaly.
Předem upozorňuji, že jsem spíše zastánce improvizačního herního stylu a tvorby dobrodružství společně s hráči (ale věřím, že to není jediná možnost, jak vést hru).

- základní myšlenka: RPG je typ hry, jde tedy především o to, aby se všichni zúčastnění dobře bavili
- proto je potřeba, aby se každý naučil říkat, co ve hře chce, co je pro něj zábavné a co ne
- pro zajištění spokojenosti všech je dobré udělat "domlouvací" sezení ještě před začátkem dobrodružství, kde se všichni dohodnou, jak bude samotná hra vypadat - v rámci tohoto sezení je třeba, aby každý vyjádřil své požadavky na hru
- lze vytvořit návrh celého dobrodružství ("setting", zápletka, NPC, místa, atd.) z nápadů jednotlivých účastníků (nejen GM/PJ) a je třeba rozhodnout, kolik pravomocí dát hráčům (co všechno mohou hráči pomoct vytvářet před začátkem dobrodružství a co mohou ovlivňovat v jeho průběhu)
- pravomoci hráčů při přípravě i v průběhu hry mohou být vyjádřeny nějakým systémem pravidel (např. body osudu)
- PJ/GM by měl být spíše moderátorem, ne jediným účastníkem, který vytváří prostředí a děj dobrodružství
- žádný nápad není špatný (přístup "buď nadšen")
- je jednodušší připravit si pro dobrodružství jen určité prvky (místa, postavy, scény, atd.), které pak lze propojovat podle toho, kam hráči hru směřují
- pokud si GM/PJ připraví dopodrobna celý svět/děj ("railroad"), v průběhu hry se může ukázat, že hráči chtějí, aby se dobrodružství ubíralo jiným směrem, než se původně předpokládalo (protože tento jiný směr je prostě může víc bavit)

některé zajímavé techniky
- bang - předpřipravená scéna, která může nastat kdykoliv (GM/PJ ji může vložit např. když se dlouho nic neděje) a odstartuje nový děj - hráčské postavy jsou postaveny do situace, kdy musí reagovat
- Dashiell Hammett - přerušení patové situace nečekaným zvratem (např. přepadení družiny)
- technika Schrödingerovy kočky - GM/PJ vymýšlí svět/dobrodružství tak, aby vše fungovalo, i když je několik možností - veškeré detaily pak domyslí, až je to potřeba
- známost přes zrcadlo/setkání ve snu - způsob, jak seznámit postavy, které jinak neměli důvod se setkat
- sen/halucinace - možnost "restartování" ("tohle všechno se vám jen zdálo") nebo názorná ukázka dopadů určitého rozhodnutí
- cliffhanger - na konci sezení umístit napínavou scénu/dějový zvrat bez rozřešení - GM/PJ i hráči mají do příštího sezení o čem přemýšlet a mají silnější motivaci se sejít
- Enmity Clause/good and evil dice - hráč vymyslí, co se má stát; GM/PJ jeho nápad převrátí tak, že postava dopadne špatně, ale aby výsledek byl stále dějotvorný; kostky pak rozhodnou, která ze situací nastane
- mountain witch trick - hráči jsou požádání, aby do děje vložili svůj nápad ("znáte ho - kdo to je?")
- hráč si sám zodpoví otázku ("je tam...?")
- flags/praporky (trochu podobné aspektům ve Fate) - hráč prostřednictvím své postavy něčemu věnuje zvýšenou pozornost (např. trénuje boj s mečem, stará se o koně) a dává tak najevo, že pak daný aspekt chce využít v dobrodružství
- řízené scény - hráč popíše scénu (ideálně něco, co ovlivňuje jen jeho postavu, např. minulost)
- rozesazení hráčů - GM/PJ nesedí v čele stolu, ale u strany; aktivní hráči sedí vedle něho, pasivní naproti
(...další techniky zde)

Pokud vás některé myšlenky/techniky zaujaly, ocením jakýkoliv komentář. V tomto příspěvku jsem chtěl jen nastínit, co mě osobně zajímá.

Masters of Rock/Metal 2011

Rozdělil jsem vystoupení, která jsem letos viděl, na 2 skupiny:

1) kapely, které mě svým vystoupením potěšily (ale nezařadil bych je mezi to nejlepší z letošního programu):
- Fleret
- SSoGE
- Rhapsody of Fire
- Helloween (tentokrát mi jejich zvuk a výběr písní nějak úplně nesedl)
- Alestorm⁺
- Delain⁺
- Amorphis^* (nevím proč, ale čekal jsem něco o dost drsnéjšího, skutečnost mi vyhovovala mnohem víc)
- Eluveitie^* (bez Finntroll)
- Guano Apes^* (myslím, že úplně nezapadali do nálady festivalu, ale po pár skladbách se mi jejich hudba zalíbila; a Sandra... no comment:o))

2) kapely, které mě velice příjemně překvapily
- Hammerfall (výborně zkombinovali starší hity (snad všechny) a skladeb z nového alba, které mě před tímto vystoupením až tak nezaujalo; celkově výborné vystoupení)
- Tleskač (nové skladby zní nečekaně dobře; čekal jsem, že se budou zase opakovat)
- Powerwolf⁺
- U.D.O.⁺ (s výjimkou "Man and Machine" nepatří jejich skladby k mým oblíbeným, ale klasikami od Accept mě naprosto dostali)
- Twisted Sister^* (úžasná práce s obecenstvem, vystoupení plné energie a ty největší hity dokázaly úžasně strhnout)
- Jiří Schmitzer^* (velice originální vystoupení, kupodivu dobře sednoucí k atmosféře festivalu)
- Arkona^* (zajímavý mix od folkových chytlavých melodií až po drsný growl (díky kterému jsem zpočátku ani nevěřil tomu, že to "zpívá" žena))

A ještě bych rád dodal, že mě velice mrzí, že v poslední době snad každý rok nepřijede některá kapela, na kterou jsem se opravdu těšil (loni Delain, letos Sirenia⁺).

__________________________
⁺ kapely, které jsem znal jen z poslechu a před MoR 2011 jsem neviděl naživo
^* kapely, které jsem před MoR 2011 vůbec neznal

Hvozdy a hrady jižních Čech

V Českých Budějovicích by možná chtěl žít každý... ale určitě ne v tomtéž městě zjistit, že na výpravu po jižních Čechách si zapomněl vzít stan. Na druhou stranu už alespoň dobře znám cestu mezi nádražím a nám. Přemysla Otakara II. a jak je užitečné mít známé na Taverně. Škoda, že jsem Skříkovu ochotu nemohl plně využít a nechat se s hlavním městem jižních Čech řádněji seznámit - i tak jsem však poznal jednu milou hospůdku (do té doby jsem netušil, že Korma se točí i jinde než v Brně) a přespal v příjemném kočičím doupěti.

A nyní pár postřehů z cest:
- všechny jihočeské informační kanceláře, jejichž služeb jsem využil, mě velmi příjemně překvapily - samotnými informacemi, ochotou zaměstnanců (hlavně v Českém Krumlově) i nabídkou zboží (např. některé štítky lze naštěstí nalézt daleko od míst, které jsou na nich vyobrazeny)
- Šumava je (přinejmenším v určité době) zaplavena cyklisty, turisté jsou tu zřejmě dalším ohroženým druhem, vyskytujícím se téměř výhradně na místech s dobrou automobilovou dostupností
- hláška o "ochranné zóně pro turisty" kolem cest (nepřirozeně osekané stromy) není tak vtipná, jak by se mohla zdát...
- Vltava chutná na začátku určitě mnohem lépe než na konci
- jsem rád, že většina "železné opony" byla nahrazena bílými sloupky (o ty se také mnohem lépe opírá při náročnějším stoupání), ale smysl cedulí typu "Landesgrenze" hlásajících do rašeliniště nebo "mrtvého" lesa mi zůstal skryt
- červená stezka přináší mnohem zajímavější zážitky než ostatní, kolomilci nechť však se raději drží ostatních barev (jediný exemplář, kterého jsem spatřil, zřejmě skončil někde v bažinách)
- obsazenost "nouzových nocležišť", jednoho z nejúžasnějších vynálezů NP Šumava, zřejmě silně závisí na vzdálenosti od nejbližší silnice
- rozdíly v přizpůsobivosti pohraničních obyvatelů na různých stranách hranic jsou znatelné - v ČR se prodávají (i zástupci menšin z dálných krajů) trpaslíci, kýčovité ozdoby a levný alkohol, v horské chatě Dreisessel alespoň uznávají české koruny jako platidlo (ale domluvit se lze jen, když náhodou natrefíte na jediného českého číšníka)
- kupodivu není potřeba příliš dlouho hledat, aby se turista mohl poměrně levně najíst (i na velmi okupovaných místech jako Krumlov nebo Rožmberk)
- vzdálenosti a převýšení jsou velmi relativní pojmy, když si člověk stále nese vše potřebné na vlastních zádech
- kemp není to samé jako tábořiště (na jistých odlehlých místech stále existují, velmi sezónní, "pionýrské tábory", kde v silném dešti na začátku prázdnin nelze přespat); Lenora není jediný šumavský kemp!
- jeden by nečekal, co všechno se někteří zoufalci snaží vytáhnout až k boubínské rozhledně (že by údajně nejlevnější kemp byl takovým lákadlem?)
- zřejmě v ČR opravdu existují i území, která by se mohla přibližovat tomu, jak to tu kdysi vypadalo před příchodem "civilizace"
- nejkratší mezinárodní železnici na světě lze projet parní lokomotivou Gigant (jenž uveze možná i 3 osoby), žel v době mé návštěvy byla zrovna bez obsluhy
- každý by si měl vyzkoušet pocit, kdy člověk vystoupá 300 metrů převýšení s plným naložením (krásnou stezkou kamení a padlých kmenů) a zjistí, že nahoře je horská chata plná německých důchodců, kteří přijeli po hnusně vyhlazené silnici
- "Vysoký" hřeben zní mnohem strašlivěji než vypadá
- nad Plešným jezerem jsou dvě velmi krásná vyhlídková místa - do hustých mraků všude kolem... (samozřejmě zespodu pak ta jasná obloha už nevypadá tak dobře)
- pod Plešným jezerem neznamená u Plešného jezera
- je dobré si dát domácí palačinky s meruňkami dřív než se člověk vráti do civilizovaného světa - může se totiž stát, že v největší restauraci zrovna náhodou nebudou moct vařit
- nevodáci v kempech u Vltavy jsou zřejmě stejně vzácní jako turisti na Šumavě
- navzdory pravděpodobně špatným podmínkám, byl jeden z původních cílů, stopování, nakonec naplněn jediným úspěchem víc než dokonale - nepodařilo se mi sice vyhnout se Zlaté Koruně, ale tolik drbů o zcela neznámých lidech jsem za tak krátkou dobu už dlouho neslyšel... a hlavně dostatek gumových medvídků!
- o některých kempech vědí zřejmě jen vybraní zasvěcení a nikoliv ti, kdož se od něj nacházejí pár kilometrů; duševní vzdálenost je tedy zřejmě zcela nezávislá na zeměpisné
- obyvatelé posledních staletí z nějakého prazvláštního důvodu dávají přednost obydlím mnohem hůře umístěným a opouštějí místa osídlená již od dávnověku (jako např. Dívčí Kámen)

Blog není mrtev!

Navzdory tomu, že jsem již 7 měsíců nic nenapsal, je to spíše proto, že jsem byl příliš aktivní - a teď jde jen o to všechny své postřehy a poznatky zaznamenat zde...
Takže se můžete těšit na zápisky z:

• jižních Čech
  
• Masters of Rock
• GameConu

+ možná nějaké úvahy o vysokoškolském studiu, sourozeneckých konstelacích a dalších záležistostech blížících se k psychologii.