Mistři ro(c)ku 2008

Minulý víkend jsem opět navštívil festival Masters of Rock. Jezdím do Vizovic za tímto účelem každý rok již od druhého ročníku této akce (letos byl 6. ročník) a ačkoliv je název poněkud zavádějící (mnohem více je mezi vystupujícími kapelami zastoupen metal než klasický rock), jsem s ním spokojen - a letos tomu nebylo jinak.
Nemá příliš smysl shrnovat celkovou atmosféru akce, protože si jistě každý z vás dokáže představit, jak vypadá největší rockový festival v České republice (a zřejmě celé střední Evropě). Jen si neodpustím jedinou poznámku, že na rozdíl od některých důvodem mého pobytu na tomto místě bylo poslechnout si (a vidět) některé kapely naživo. A co že mne tam zaujalo? Vezměme to popořadě:

Čtvrtek
Festival byl čtyřdenní, ale tentokrát byl první den co se týče programu zcela plnohodnotný, ne-li lepší. Bohužel díky zpoždění vlaku (Vizovice jsou stejně jako krajské město Zlín dostupné téměř výhradně jen motorovými osobními vlaky, tzv. "vymetáky") a mé maličkosti (zapomněl jsem si vstupenku v Brně, tak jsem se pro ni musel ještě dopoledne z Kroměříže vracet, jsem nestihl skupinu Sirenia. Nicméně jakmile skončilo její vystoupení, měli jsme postavený stan (ano, kupodivu se mi podařilo sehnat si pro tuto akci společnost, která byla ochotná trpět po velkou část trvání akce mou přítomnost) a mohli směle vyrazit poslechnout si skupinu Korpiklaani. Ačkoliv jsem byl na jejich koncertě asi počtvrté, stálo to za to (ale myslím, že přece jen jejich hudba lépe vynikne v klubovém prostředí). Velmi příjemným překvapením pro mne byli Def Leppard - klasický rock s dokonale vyladěným zvukem. Od projektu Avantasia jsem už věděl, co zhruba čekat (i když to bylo jejich první turné), a výsledek mě potěšil. Je pravda, že málokdy se člověku poštěstí moci vidět tolik zpěváků (a dalších hudebníků) z různých známých rockových a metalových skupin v rámci jednoho vystoupení. A Tobias Samett samozřejmě dokáže udělat výbornou show.

Pátek
Dopolední program jsme vynechali, přišli jsme se podívat až na skupinu Haggard, která zajímavým (a někdy celkem extrémním) způsobem kombinuje drsnější metal s klasickou hudbou (smyčcové kvarteto). Následoval Sabaton, který jsem už viděl dříve a i tentokrát jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že tak jednoduchá hudba (a až neuvěřitelně podobné skladby) může strhnout tolik lidí - zdá se, že tato skupina je stále oblíbenější. Bohužel všechno, co následovalo ten den později (Annihilator, Oomph!, Moonspell) nebyl zrovna můj šálek kávy (nehledě na to, že kávu z duše nesnáším).

Sobota
Tentokrát jsme se přiblížili k pódiu o něco dříve, abychom si poslechli Horkýže Slíže - zde mě zaujalo, kolik mají skladeb parodujících různé jiné skupiny... a kolik mají nadšených fanoušků (zřejmě to bude těmi chytlavými melodiemi a mnohdy velice jednoduchými texty). Dále vystoupila Tristania, která sice nepatří k mým oblíbeným skupinám, nicméně zajímalo mne, jak to zvládají s novou zpěvačkou (jejíž hlas tvoří dost podstatnou část jejich hudby). Usoudil jsem, že hlasově to sice zvládá dobře, nicméně temperamentem je někde úplně jinde a její vystupování mi prostě do "image" skupiny nesedí. Arakain mě nijak příliš nezaujal (možná jsem podvědomě zaměřený proti českým textům v metalové hudbě) a mrzelo mě, že Plzeňská filharmonie, která se je snažila doprovázet, měla většinou nedostatek prostoru a byla přehlušena. Poté jsem dobře usoudil, že skupina Amon Amarth nestojí za mou pozornost - protože v době jejich vystoupení začala nejsilnější bouře, kterou jsem v posledních měsících zažil. Naštěstí se počasí začalo postupně uklidňovat během vystoupení skupiny Apocalyptica (jenž bylo opět povedené). Závěreční My Dying Bride mě nezaujali, zřejmě nejsem typ pro tento styl hudby.

Neděle
Tentokrát jsme areál likérky, kde se koncerty odehrávaly, navštěvovali v poměrně nepravidelných intervalech, takže jsem občas viděl něco, co za to nestálo, a naopak neviděl, co za to stát mohlo. Tak mi například uniklo vystoupení Bloodbound a Volbeat (obé jsem slyšel jen z dálky). Avšak na Gotthard už jsem byl na správném místě a tato klasicky rocková skupina mě velice potěšila. Snad všechny skladby, které hráli, měly úžasný náboj a přestože většinou dávám spíš přednost heavy/power metalové hudbě, tento styl se mi velice zamlouval. Následně přišla Sonata Arctica, od níž jsem čekal něco průměrného, ale taktéž mé představy překonali - holt, některá hudba zní mnohem lépe naživo než když ji člověk poslouchá doma. Obzvlášť zajímavé bylo, jak si zpěvák dokázal poradit při výpadku proudu (způsobeném vytrvalými přeháňkami). Within Temptation, kteří pro mne festival zakončili (na Die Apokalyptischen Reiter jsem již byl příliš znaven), mě potěšili alespoň tím, že své vystoupení uzavřeli dvěma staršími skladbami (novější, epičtější, se mi zas tak nezamlouvají).
To bylo jen stručné načrtnutí toho, co jsem slyšel (a viděl) v rámci této akce, pokud máte dotazy na něco konkrétnějšího, neváhejte se zeptat.
P.S.: Pokud vás zajímají jednotlivé kapely a jejich díla, myslím, že není problém si vyhledat informace a případně i ukázky na Encyclopaedia Metallum: The Metal Archives, Last.fm a Wikipedii.