Korsika - den šestý (Tolla & Ajaccio)

Díky tomu, že jsme šli spát poměrně pozdě (v porovnání s ostatními dny našeho výletu), vstáváme "až" kolem 8. hodiny. Podle návrhu J. jedeme do vesnice Tolla, ležící u jezera, které se kupodivu jmenuje Lac de Tolla.
Bohužel zrovna v tomto čase jezero a jeho okolí působí značně depresivně - jezero je částečně vypuštěné (ano, čtete správně, taky jsem to nepochopil) kolem je "mrtvá" krajina se suchými stromy a rozbagrovaným opuštěným pobřežím, poprvé je opravdu zataženo a z šedivých mraků občas poprchává. Na druhou stranu, říkáme si, že i tohle je pořád lepší než "civilizovaná" krajina Brna, odkud jsme přijeli.
Zde kolem 10. hodiny snídáme a pak se vracíme po druhé klikaté silnici (kde se chceme zastavit u vodopádu, ten však nakonec mineme) do Ajaccia - abychom také poznali hlavní město ostrova.
Tařka na každém rohu je tu poznat, že toto město jest rodištěm jistého francouzského císaře a vojevůdce - jmenuje se tu podle něho hlavní ulice, několik restaurací a hotelů, má tu alespoň 3 sochy. Obzvlášť zajímavá je ta na našem oblíbeném (zdá se nám, že ať se tu vypravíme kamkoliv, vždy sem dojdeme) "palmovém" náměstí Place de Foch (zde je mj. dobrá palačinkárna a hlavní obchody se suvenýry - J. si zde kupuje nožík s nápisem Vendetta, připomínající povahu korsičanů...), kde je oděn v římském stylu. Snad s výjimkou jeho majestátního pomníku jsou však v Ajacciu všechny památky poměrně skromné (včetně jeho rodného domu a tzv. katedrály).
Když už nám to připadá, že jsme prošli opravdu vše, zamíříme k Tour de Parata, nacházející se na mysu nedaleko Îles Sanguinaires. Marně doufáme, že stihneme ještě jeden západ slunce na korsickém mysu - přijíždíme až v době, kdy se stmívá. Nicméně to nám nebrání pořídit zajímavé fotky i potmě - obzvlášť kombinace odrazů světel města na obloze a světla měsíce na moři vypadá až neskutečně.
Když se pak začne ozývat nedostatek přijaté potravy během dne, rozhodneme se ještě jednou navštívit restauraci Les Halles (zjišťuji, že stupeň medium mi u steaku rozhodně nestačí). Po cestě potkáváme zajímavý úkaz - dvojice českých pouličních muzikantů, snažících se přivydělat si přibližováním české hospodské kultury místnímu obyvatelstvu, zřejmě marně.
Později usínáme v hotelu s nepříliš příjemnou myšlenkou, že další den je už posledním, který celý strávíme na tomto úžasném ostrově, který nás každý den něčím překvapí...