Saudové samotní většinou nejsou obecně zvyklí pracovat, příjem si získávají díky dobrému společenskému postavení - čím blíže jsou ke královské rodině, tím lépe se jim daří. Muž se může dobře oženit, ale na věno pro vhodnou partnerku může šetřit i celý život - a následně se stará o peněžní zabezpečení celé své rodiny. Teoreticky může mít až 4 manželky, ale o všechny se musí postarat stejně, proto jsou mnohočetná manželství spíše výjimkou.
Ženy se většinou starají se o děti a domácnost. Nemohou např. řídit auto a v mešitách, na úřadech a v mnoha obchodech mají vyhrazený svůj prostor. V restauracích (dokonce i rychlých občerstveních) často bývají stoly vyhrazené pro rodiny (druhá část je pro samostatné muže), některé podniky naopak pro rodiny určeny vůbec nejsou.
Podle teorie mého tchána existují i mužská a ženská města. Mužská jsou více uspořádaná, pravidelnější a konzervativnější - např. Rijád, kde většina mužů chodí v bílých thobách (odvozeno od ang. thawb/thobe) a ženy v černých abájách. Ženská jsou živější, uvolněnější a zmatenější - např. Džidda, která je výrazně barevnější i díky četným přistěhovalcům z Afriky (díky tomu je tu však i více chudých).
Přistěhovalci (nejčastěji z jižní a jihovýchodní Asie) celkově zajišťují většinu práce v Království - díky tomu si jeden z princů mohl dovolit začít stavět zde novou nejvyšší budovu na světě (zdá se, že "brána do Mekky" má slabost pro podobná nej - už tady stojí nejvyšší maják, vodotrysk a nedávno přibyl i vlajkový stožár), která má být levnější než sousední Burj Khalifa. Výstavba v Saudi je celkově velice bouřlivá - např. v Rijádu se buduje nová skupina mrakodrapů (trochu připomínající Manhattan), v Jeddě zase nahrazují tisíce budov zhroucených po nedávných povodních (s typickými dřevěnými zábradlími balkonů). Zásoby místního vápence (většina arabské pouště není ani zdaleka písečná) nezbytného pro beton se zdají být nekonečné.
I přes vysoký počet cizinců je zde však problém se dorozumět jinak než arabsky. Určitá část obchodníků a taxikářů zná pár anglických slov (hlavně číslovky kvůli smlouvání, mimochodem skutečné arabské číslice vypadají jinak než ty evropské), ale vysvětlit někomu i jednoduchou myšlenku v jiném jazyce bývá značně náročné (taxikáři ani neznají anglické výrazy pro místní pamětihodnosti). Během mého třítydenního pobytu jsem se setkal se 3 lidmi, se kterými jsem si mohl promluvit anglicky - tchánovým oblíbeným pákistánským obchodníkem, indickým taxikářem a saudským správcem leteckého simulátoru. Jeden jemenský trhovec se nás dokonce pokoušel naučit několik arabských slov, protože jiným jazykem se s ním prostě domluvit nedalo.
Nejhůře se však asi zvyká na dopravní situaci. Hromadná doprava tu zřejmě není používána (i když rijádské metro je už ve výstavbě), možná nějaké autobusy někam jezdí, ani nikdo neví kdy a kam. Díky levnému benzínu (cca 3 Kč/litr) prakticky všichni jezdí auty - a vzhledem k takřka neexistujícímu policejnímu dohledu nejspíš i zásadní počet řidičů bez dokladů... a bez jakéhokoliv řádu. Místo ukazování se používá troubení a každý řidič se dostane tam, kam je schopný procpat své auto bez zásadnější nehody (velká část aut je více či méně promáčknutá, odřená či jiným způsobem poškozená). Znásobení a zvýraznění značek ani zpomalovače často účastníky silničního provozu nijak neomezují. Silnice jsou často stavěny tak, že je možné si téměř kdykoliv rozmyslet směr jízdy a skrz odbočovací pruh vlevo (kam často místní zajíždění napříč všemi čtyřmi pruhy) se otočit do protisměru. Ostatně, když jsou odbočky v polovině případů označeny jen arabskými nápisy, tak to přijde vcelku vhod.

P.S.: Nikde jsem tu neviděl žádného psa, ale pouliční kočky jsou všude, kde se vyskytují lidé.

Žádné komentáře:
Okomentovat