Hledání Temné věže aneb Cestou necestou

Dnes jsem chtěl využít pěkného počasí a toho, že jsem zase po delší době ve své rodné Kroměříži, takže jsem se rozhodl, že se podívám po nějaké cache v okolí. Pro ty, kdo neví, co je cache, se pokusím o menší přiblížení:
Jedná se o tzv. geocaching, který je oblíben především mezi majiteli GPS. Podle souřadnic udaných na serveru Geocaching.com se snaží nalézt tzv. cache [keš], což je schránka (většinou plastová krabička), v níž jsou umístěné různé malé předměty (mající pro mnohé sběratelskou hodnotu). Kromě samotného hledání samozřejmě také vytvářejí nové cache a rozmísťují je po celém světě, včetně České republiky. Více viz např. Wikipedie.
Jako hlavní cíl jsem si dal nalezení cache Barad Dur, kterou založil můj kamarád Irigi. Po cestě jsem chtěl zkontrolovat cache Hrochovo hnízdo, kterou jsme založili spolu jako naši první cache.
Vydal jsem se tedy na mém úžasném kole jménem Alois (pojmenování vzniklo jako eufemismus pro osobu/věc s nízkou inteligencí, protože jsem si byl nucen pořídit "nové" kolo, když mi byla ukradena moje milovaná Božka, a kvůli nedostatku financí tedy neoplývá vysokou kvalitou a občas mne přivádí téměř k nepříčetnosti) směrem k nedalekému kopci Hvězda. Hrochovo hnízdo jsem našel bez problémů (sám jsem při zakládání pomáhal místo najít) a zjistil, že cache je v pořádku. Poté jsem však učinil osudné rozhodnutí vypravit se na vrchol kopce (kde se střetává několik cest od úpatí, což dalo celé oblasti její jméno).
Celá Hvězda je zalesněná (listnaté stromy) a pohybovat se mimo cesty (kterých je tu však nespočet) je kvůli bohaté flóře poměrně náročné (obzvlášť s kolem). Nicméně když jsem zjistil, že cesta od Hrochova hnízda nevede na vrchol, nýbrž končí o půl kilometru dál u lesní školky, začal jsem si razit cestu nejnižším patrem vegetace (které však nebylo až tak nízké...). Pochopitelně jsem s mým "orientačním smyslem pro humor" nejen nedokázal správně určit směr, kde se nachází vrchol, ale dokonce jsem dlouhou dobu nenašel ani žžádnou z mnoha cest. A když se mi to konečně podařilo a poté jsem byl nucen si několikrát vybrat, když se cesta rozvětvila, pochopitelně jsem prošel na druhou stranu lesa, aniž bych se dostal k vrcholu.
Inu, vzdal jsem se tedy svého "mezicíle" a jal jsem se najít cestu k Barad Dur. Hlavním problémem se však opět ukázala být má orientace. Ačkoliv jsem byl na jednom z nejvyšších míst v okolní krajině a věž se měla nacházet v podobné nadmořské výšce, kolem jsem neviděl nic než pole... a jedinou pěšinu. Vydal jsem se tedy po ní, ale když začala příliš klesat a já jsem se začal přibližovat k jistému vysílači či zesilovači (jenž jsem si pamatoval z jedné ze svých předchozích výprav do neznáma, ale tentokrát jsem špatně odhadl, kde se nacházel), usoudil jsem, že jdu špatným směrem. Později jsem zjistil, že to sice byla pravda, nicméně směr, který jsem zvolil jako nový, byl téměř opačný k tomu správnému.
Vzhledem k tomu, že Alois je horské kolo, rozhodl jsem se následovat zvolený směr co nejkratší cestou, tj. napříč nedávno zasetým polem. Brzy mi cestu zkřížil neprostupně se tvářící lesík - objel jsem ho tedy a přede mnou se objevilo... další pole. Jelikož jsem se dostal na nejvyšší bod v okolí (mám zřejmě nějakou masochistickou úchylku snažit se vždy dostat na místa s nejlepším rozhledem, ačkoliv mám strach z výšek) a široko daleko se rozkládala jen zemědělská půda, neměl jsem se podle čeho orientovat. Rozhodl jsem se zavolat kamarádům matfyzákům, kteří by jistě měli blízko k nějaké online mapě, ale ani jeden neodpovídal (později jsem zjistil, že se účastní tzv. Bedny... inu, co jiného od studentů MFF také čekat, že).
Naštěstí jsem však spatřil nedaleko jedoucí vlak, což mi pomohlo ke zjištění, že mnou zvolený směr je poněkud scestný. Rozhodl jsem se jej tedy poupravit o 90°... napříč polem. Brzy jsem se dostal na silnici, z níž jsem poté dvakrát sjel, protože mi polní okolní cesty připadaly vhodnější, nicméně jsem si brzy uvědomil, že vedou někam úplně jinam.
Naštěstí mě silnice nakonec zavedla do vesnice Zlámanka a já si díky tomu uvědomil, jak špatný byl můj odhad správného směru. Nyní již stačilo se "jen" projet přes několik vesnic a udělat si tak několikakilometrovou zajížďku oproti původnímu plánu. Jedinou světlou stránkou tohoto (pro mé netrénované tělo už dost tělesně náročného) prodloužení bylo, že v jedné z těchto vesnic zrovna moje sestra pořádala oslavu narozenin, takže jsem alespoň mohl využít její zásobu pitiva (samozřejmě jsem si s sebou na cestu nic nevzal - předpokládal jsem, že se vrátím mnohem dřív). A za touto vesnicí už jsem konečně spatřil svůj cíl - Temnou věž.
Když jsem se však jal prohledávat okolní stromy, kde se měla cache nacházet, téměř jsem zalitoval, že nevlastním GPS a hledám jen podle mapy a nápovědy v popisu cache. A když jsem konečně našel místo, které vypadalo jako skrýš, s úlekem jsem vytáhl svou ruku obsypanou mravenci - dutina v kořenech stromu totiž zřejmě nebyl úkryt cache, nýbrž velmi živé mraveniště.
S unaveným tělem a smutnou duší jsem se tedy vydal nejkratší (polní) cestou zpět ku Kroměříži. Chtěl jsem si ale ještě před návratem domů alespoň trochu spravit náladu, takže jsem zamířil k Hrubému rybníku, zvanému Bagrák, kde se měla nacházet další cache. Nepamatoval jsem si však, kde přesně měla být umístěna, tudíž jsem svou marnou snahu brzy vzdal. Vrátil jsem se domů a teď jsem vděčný za vanu plnou teplé vody.

Nová povídka

Jak jste si mohli všimnout, v mém seznamu "to-do" je hned na prvním místě povídka do soutěže v rámci sdružení Melloria. Ačkoliv mám vlastních námětů na povídky slušný počet a další stále přibývají, mám v poslední době (už řádově i několik let) problém něco doopravdy sepsat - takže jsem si jako vlastní motivaci zvolil právě účast v soutěži "Diamant Bohů". Přestože byla uzávěrka včera, stále jsem měl "tvůrčí krizi" a dokázal jsem napsat jen začátek plánované povídky během velmi inspirativní bouře (v médiích jste o ni mohli slyšet/číst pod označením "orkán Emma"), jejíž působení však bohůmžel v mé rodné Kroměříži nemělo příliš dlouhé trvání.
Naštěstí se mi však inspirace vrátila právě včera, takže jsem až dlouho do noci povídku sepisoval, abych ji mohl dnes ráno dodatečně poslat (domluvil jsem se předem s hlavním organizátorem Arlingem). A před pár hodinami jsem se na Taverně dozvěděl, že Arling kvůli nedostatečné propagaci a nízké účasti (kromě mě povídku napsala jen jedna "kolegyně") uzávěrku posunul o dva týdny - na 8. dubna 2008. Nebyl jsem z toho zrovna příliš nadšený, ale myslím si, že nebýt časové tísně a stresu, povídku bych zřejmě nikdy nedokončil.
Teď však mám dva týdny na to, abych ji mohl dostatečně zkontrolovat a opravit - proto prosím vás, mí věrní čtenáři, abyste si toto mé spěšné dílo přečetli a napsali mi, co bych mohl vylepšit, upravit, apod. Povídku pošlu na požádání e-mailem, aby byla zachována nestrannost hodnotících (a případně i soupeřících) "kolegů" z Mellorie, kteří by si ji zřejmě neměli přečíst před zveřejněním po uzávěrce soutěže.

Minulost a přítomnost (a budoucnost?) her

Tak jsem se dnes v nostalgických vzpomínkách dostal ještě dál - začal jsem hledat staré hry a hračky, se kterými jsem trávil čas, když jsem byl malý (i když oproti ostatním vrstevníkům jsem asi opravdu malý nebyl nikdy:o)). Dost mě mrzí, že doma někam zmizela asi třetina (a možná jich bylo i víc) deskových her, protože ty já mám dost rád a chtěl bych se k některým třeba i vrátit. Naopak mě ale potěšilo, že jsem mohl znovu vytáhnout svou autodráhu a konečně moci plně využít dokupované díly (obzvlášť "křižovatku", která se díky svým rozměrům dost špatně kombinuje s ostatními). Sice jsem zjistil, že ovladače jsou v podstatě zničené, ale jeden z nich "použitelným" způsobem (byl zřejmě zdeformován tak, že když jsem ho připojil k autodráze, autíčka jezdila i bez použití tlačítka na ovladači).
Tak si říkám, že je škoda, že už se podobným jednoduchým, ale tvořivým činnostem v současné době vůbec nevěnuji - stejně jako většina mých vrstevníků. Je to zřejmě způsobeno tím, že máme už úplně jiné starosti a pokud se chceme bavit nebo odpočinout si od "vážných záležitostí", tak většinou trávíme čas se známými nebo u počítače (což mi připadá jako moje prokletí...).
Mou jedinou útěchou snad může být to, že se slibně vyvinula první setkání alespoň se dvěmi z RPG hráčských skupin, o nichž jsem se zmiňoval v minulém zápisku. U D&D to sice vypadá špatně (GM nezvládá hru s 8-9 hráči, z nichž to navíc někteří ještě komplikují svým separatismem a snahou dokázat si vlastní důležitost), ale o to lepší je např. roleplaying u ostatních (podrobnosti dodám na požádání). Tak doufám, že v podobném duchu to bude pokračovat a že budu moci rozvíjet svou představivost a tvořivé schopnosti i jinde (teď už mám jistou práci systémového operátora v IBM, pro což však zřejmě příliš tvořivosti potřeba nebude...).

Brno - zabiják starých časů?

Díky tomu, že již nežiji studentským životem a nemusím tedy přemýšlet o studiu a věcech souvisejících, ani jim nemusím věnovat žádný čas, stále více přemýšlím obecně o svém životě a o tom, jak bych ho chtěl žít. A díky tomu jsem si uvědomil, že už několik let (v podstatě po většinu mého studia na FITu) trávím většinu svého času u počítače a hlavně u internetu. V podstatě téměř veškeré mé denní smýšlení a uvažování se týká převážně virtuálních světů, kterých jsem prostřednictvím "světově rozlehlé pavučiny" součástí (snad s výjimkou myšlenek např. o tom, co si koupím k jídlu nebo kdy jdu na brigádu či (další zbytečný?) pracovní pohovor).
To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč nejraději vzpomínám na dobu, kdy jsem pravidelně navštěvoval úžasný ústav jménem Gymnázium Kroměříž (ach ano, to byly časy... ale to by bylo vyprávění na dlouho - i když možná tomu někdy věnuji nějaký blog-zápisek). Tehdy jsem totiž rozhodně trávil více času s přáteli, kamarády, známými, atd. a také jsem se věnoval nejrůznějším koníčkům.
Nyní, když v podstatě žiji v Brně (i když duševně spíše v oněch virtuálních světech), je počet lidí, s nimiž se častěji setkávám, a zájmů, kterým se více věnuji, stále méně... Možná je to celé díky škole, možná díky jistým osobním problémům, možná je to prostě vliv Brna (přece jen je to největší moravské město, i když se občas chová jen jako velká vesnice), ale rozhodl jsem se, že těmto vlivům nechci podlehnout a chci žít alespoň podobně jako dřív a trávit svůj čas smysluplněji a pestřeji (navíc když má člověk více zážitků, připadá mu to, že žije déle - a má na co vzpomínat).
Takže se teď snažím omezovat čas strávený u počítače a místo toho se snažit stýkat se starými i novými známými, kamarády a přáteli - a díky nim se věnovat i dalším zajímavým činnostem. Takže jsem se například před dvěma týdny zúčastnil "válečného srazu" Mellorie (přezdívaného WarCon - bohovévědíproč melloriané nazývají svá setkání cony), před týdnem Tvrzičky (pravidelné víkendové setkání účastníků každoroční středověké LH akce jménem Tvrz), snažím se každý týden chodit na tréninky historického boje (dříve šermu, ale nyní jsme se zaměřili více na dřevcové zbraně) a setkání Brněnských otaku (ano, velké "B" je v tomto případě správně), sháním si skupinku na hraní RPG v Brně (mimochodem po dlouhodobém neúspěchu se mi během tohoto týdne najednou ozvaly hned tři skupinky - hrající Dračí Doupě, Dračí Doupě + a Dungeon & Dragons, tak jsem zvědav, co z toho bude), kontaktuji staré známé (seznam dodám na požádání:o)), snažím se více se bavit s rodinnými příslušníky (se sestrou se v poslední době vůbec nemůžu domluvit, rodiče mi jen vyčítají, že jsem si ještě nenašel práci, ale babička se dnes pěkně rozpovídala... ale to by bylo taktéž klidně na samostatný zápisek) a samozřejmě si také stále hledám práci, takže při jednotlivých pohovorech získávám takže nové zkušenosti a poznatky (možná se o tom taktéž někdy rozepíšu).
Inu, nějak jsem se rozepsal a to jsem původně chtěl psát o něčem úplně jiném... Každopádně jsem tu nadhodil několik dalších témat, které můžu rozvést v některém příštím zápisku - takže chcete-li se něco zajímavého dozvědět, napište mi komentář. Budu se těšit.

Nadbytek volného času

Tak jsem přišel na zajímavý fenomén týkající se volného času. Když jsem studoval (pořád si nějak nemůžu zvyknout na to, že už student nejsem) a věnoval poměrně slušné množství svého času právě škole a věcem s ní souvisejích, obzvlášť ve zkouškovém období (a pár týdnu před ním), sliboval jsem sám sobě, co všechno udělám, jakmile budu mít dostatek volného času. A jakmile zkouškové skončilo, do ničeho se mi nechtělo. A teď, když nemusím už dělat v podstatě vůbec nic (jen občas zajít na nějaký pohovor týkající se nejrůznějších pracovních nabídek a snažit se chodit na brigádu alespoň naplánovaných 12 směn měsíčně), je to mnohdy ještě horší.
Takže, abych se neflákal a začal konečně dělat něco užitečného, rozhodl jsem se, že si sem postupně sepíšu vše, co jsem si v minulých měsících naplánoval a tentokrát se tomu už opravdu budu snažit věnovat. Zjistil jsem, že mě obecně motivuje, když mám věci, kterým se chci věnovat, zapsané a můžu vidět, jak se mi daří je postupně zvládat. Seznam jsem umístil do pravé části stránky, pod seznam odkazů a budu ho průběžně aktualizovat. Kdyby vás napadlo něco, co bych tam měl/mohl připsat, dejte vědět.

FIT forever?

Někteří již to ví... Ano, bohůmžel je tomu tak, vše naznačuje, že mé studium na Fakultě informačních technologií VUT Brno předčasně skončí. Jen jediná zkouška velmi "praktického" předmětu Modelování a simulace mě dělila od vstupu do posledního semestru bakalářského studia (v němž by stačilo zvládnout "jen" druhou polovinu bakalářské práce a státnice)... a nedopadlo to zrovna tak, jak jsem plánoval. Nejmenovaný garant předmětu byl neúprosný jako vždy, v tuto chvíli stále ještě 1/3 studentů jeho sítem neprošla. Ale nevzdávám se. I přestože jsem se z různých zdrojů dozvěděl, že pravděpodobonost úspěchu se blíží nule, hodlám v nejbližší době podat žádost o třetí opravný termín zkoušky. Představa, že jsem se 3,5 roku snažil přiblížit titulu Bc. zcela zbytečně, se mi pochopitelně příliš nezamlouvá...
Ale život jde dál. I kdyby pánové z děkanátu FIT usoudili, že jsem pro fakultu zbytečnou přítěží, stále je tu možnost se znovu přihlásit a po složení přijímacích zkoušek si nechat uznat většinu předmětů - a směle pokračovat dál v "bezstresovém" studentském životě... Ale je tu háček. Státní pokladna ČR má počíháno na takové "věčné studenty" a pokud je mi známo, jakékoliv další studium (bez řádného dokončení současného) mě bude něco stát. Takže vyvstává jasná otázka: kde to "něco" sehnat? Možností je jistě nespočet, nicméně bohůmžel jen málo z nich může využít někdo tak ... (vyhlašuji soutěž "doplňte nejvhodnější slovo") jako já. Inu, nezbývá mi nyní nic jiného než se ponořiti do hlubin vod internetových a to pravé zaměstnání sobě najíti...
(P.S.: Jakékoliv případné tipy uvítám.)

Galfius bloguje... proč?

Tak to vypadá, že i já, ač stále se bránící téměř jakékoliv konformitě, jsem nakonec podlehl a začal psát blog. Proč? Inu, nakonec jsem usoudil, že bych tu rád něco po sobě zanechal a svět přece nemůže přijít o mé úžasné postřehy a poznatky;o) Ti, kdož mě znají, mě pochopí a ostatní se postupně pokusím seznámit se svou maličkostí...
Pro začátek jsem zde uvedl anketu na téma "blogování" - a kromě hlasů bych všem případným čtenářům byl vděčný i za slovní komentáře vyjadřující, co si myslíte o blogování. A ti, kdož mě znají, nechť, prosím, sdělí svůj názor, co si myslí (ach ano, ta nenáviděná otázka) o mém nápadu začít blogovat, případně zajímavé náměty k zamyšlení...