Putování po hradech středních Čech - den pátý (stop)

Snídaně: cereálie, roláda
Svačinoběd: klobásy, horčice, chléb
Večeře: fazole s párkem, bramborový guláš (konzervy)
Ráno po teplé (!) sprše a občerstveni klobásami jsme doplnili vodu a vyrazili na další cestu. Vzhledem k tomu, že několik dalších plánovaných cílů bylo ve větších vzdálenostech, bylo na místě začít více využívat stopování a dopřát znaveným nohám trochu odpočinku. Prošli jsme tedy opět po silnici několikrát nahoru a dolů a opět na opačném konci vesnice Křivoklát shodili batohy a vyčkávali příjezdu řidičů-dobrodějů.
Jeden takový nás dovezl alespoň do sousední vesnice jménem Písky, odkud jsme chtěli pokračovat na Unhošť. Postupně jsme si ale uvědomili, že budeme muset změnit plán - vybraným směrem nejelo téměř nic (za 15 minut 2 auta) a navíc jsme zhodnotili, že díky mému špatnému odhadu časového plánu budeme muset vynechat dvě obtížně dostupná místa - Okoř a Říp. Přesunuli jsme se tedy na druhou silnici na křižovatce a tam nám zastavili manželé (jejichž dcera každý rok přemýšlela nad jiným povoláním a chtěla se vypravit na delší dobu za otcem na Nový Zéland) jedoucí na Rakovník. Zhodnotili jsme, že je to sice jiným směrem, ale bude snazší se někam dostat přes větší města. Tak jsme jeli do Rakovníka (ten se stal nejzápadnějším bodem naší výpravy a možná i obecně nejzápadnějším místem, kde jsem kdy byl).
Podívali jsme se alespoň do centra tohoto města a nalezli zde ruské vojenské hudebníky (s mažoretkami), bankomat a cukrárnu (které jsme věnovali největší pozornost). Na okraji města jsme potom zastavili paní (poněkud depresivně dávajíc najevo nespokojenost se svým zaměstnáním a neoblomné přesvědčení, že absolventka technické VŠ nemá mnoho šancí na slušné pracovní uplatnění), která náš zavezla do Nového Strašecího. Odtud jsme se přesunuli (sebevědomá paní s 3letou dcerou a velkým autem) do Slaného a pak do Mělníka (tam nás vezl úspěšný lektor manažerů, očividně pravý opak oné paní ze Strašecího; mj. jsme na jeho doporučení koupili výborný místní mošt).
V Mělníku jsme mírně rozšířili své zásoby potravin v nedalekém Tescu (kruté setkání s civilizací) a pak se vydali do centra v domnění, že navštívíme místní zámek. Jenže tento víkend se zde zrovna konalo vinobraní - proto bylo celé centrum uzavřeno a vstup (i průchod) zpoplatněn 150 Kč/os. Naštěstí se nám podařilo přísně hlídanou oblast obejít a dostat se alespoň k vyhlídce na soutok Labe a Vltavy (zde poněkud mate splavný kanál, který se tváří jako druhý soutok). Pokocháni pohledem na zapadajícím sluncem ozářenou horu Říp jsme zamířili dolů k řece a na jejím břehu nalezli místo k noclehu. Na "dobrou noc" nám hrála podivná směs hudebních skupin, ne zrovna libozvučné tóny se šířily z centra údolím Labe až příliš snadno...