Korsika - den poslední (návrat)

Asi ve 2:30 se probouzíme a odjíždíme k východnímu pobřeží Itálie (směr Ravenna) a následně pokračujeme na sever (přes Chioggiu do Mestre u Benátek). Ovšem čím víc jedeme na sever, tím je počasí horší - silný vítr, déšť a zima... Takže když kolem 8:30 přijíždíme k Benátkám, usuzujeme, že za těchto podmínek bude lepší návštěvu tohoto města nechat na nějaký příští výlet (přece jen to není tak daleko...), a pokračujeme v cestě do mrazivého pekla.
Projíždíme Portogruaro, Udine, Tarvisio, samozřejmě se stále vyhýbáme dálnicím a necháváme se odevzdaně vést GPS. Kolem 13. hodiny pak definitivně opouštíme cokoliv, co by alespoň vzdáleně mohlo připomínat teplý jih a vjíždíme do drsného Rakouska. U hranic nás ještě zastaví carabinieri, kterým připadá podezřelé, že zde zastavujeme, ale naštěstí brzy pochopí, že jsme jen turisti, kteří jsou natolik zdeptaní ze změny počasí, že potřebují ještě před tou temnou zemí před sebou nabrat trochu čerstvého, ač již celkem chladného, vzduchu.
Když projíždíme Alpami, doufáme, že sníh, jehož silná vrstva tu pokrývá úplně všechno, je jen známkou vysoké nadmořské výšky. Ve chvíli, kdy vjedeme na rakouskou dálnici A2, nás však opustí veškeré naděje, protože sněhová vánice je i zde (dokonale k tomuto prostředí sedne tvrdá hudba skupiny Rammstein, kterou v tu chvíli zvolíme jako k posloechu nejvhodnější). A když dostanu SMS, že v Brně taktéž sněží, deprese nás zcela pohltí. Vše ještě završí následující jízda ve vídeňské koloně (17. - 18. hodina).
19:45 přijíždíme do Mikulova a kolem 21. hodiny do prokletého Brna. A tak smutně končí naše putování za "mare e monti", které mi v místních podmínkách připadá už jen jako vzdálený sen.

Asi to bude znít jako nechutný reklamní slogan, ale Korsika je úžasné místo, které člověku nabídne nekonečné množství příjemných překvapení a neuvěřitelně odlišných míst. Zřejmě je to také hlavní důvod, proč jsme za celou tu dobu s J. netrpěli ponorkovou nemocí, ačkoliv jsme byli tařka 24 hodin denně stále spolu a často v poněkud stísněném prostoru auta.
Nutno však podotknout, že J. mě trochu rozčiloval tím, že neustále zdržoval, hlavně při přípravách na jakoukoliv cestu, nebo díky tomu, že se snažil získat nadměrné množství obrazového materiálu. Pravda je, že zrovna já jsem poněkud netrpělivý jedinec, obzvlášť v tak zajímavém neprozkoumaném prostředí.

Pár obecných postřehů ke Korsice:
- většina dopravních značek je dvojjazyčných (a nekorsické názvy obcí jsou často zasprejovány nebo "opraveny" - pravý důkaz národní hrdosti)
- na různých místech na zdech lze vidět nápisy typu "Corsica libera" - místní očividně ani po tolika staletích nepřešla touha po samostatnosti
- jsou zde zajímavým způsobem zvýrazňovány lékarny (světelné kříže různě blikají a mění barvy, jako kdyby to spíš bylo casino)
- nejoblíbenější korsickým písmenem je bezesporu "u" - spousta slov v korsičtině vychází z italštiny, ale "o" je často nahrazováno "u"... a také tu mají síť nákupních středisek Super U a Hyper U
- dalším zajímavým a častým uskupením hlásek je "ghju" - stále jsem ještě nepřišel na to, jak se čte
- je tu velká obliba kruhových objezdů, obzvlášť u Ajaccia, dokonce i na dálnici
- na silnicích je možné potkat všeliké domací zvířectvo - krávy, kozy, ovce, psy, atd., většinou však tam, kde na tuto skutečnost nejsou řidiči upozorněni značkami
- značky zde obecně jsou spíše doporučeními, obzvlášť rychlostní omezení (na některých úsecích prostě jinak jet nelze), ale zkušení Korsičani berou předpisy podobným způsobem jako Italové (parkovat a předjíždět lze kdekoliv)
- semafory jsou zřejmě přizpůsobeny korsickému způsobu jízdy - je zde přímý přechod mezi červeným a zeleným světlem a oranžová před červenou svítí hodně dlouho
- na Korsice je možné úplně cokoliv